Milovník lidovek, mladíček, co se vlastní pílí postupně vypracoval ze zlínské fabriky na výsluní české populární hudby. Zvonky štěstí, Biograf láska nebo Tam u nebeských bran nám už v uších zní desítky let, přesto si je ne každý hned spojí s jejich autorem, osobitým hitmakerem Jiřím Zmožkem. Jeho pestrý život by vydal na román, ovšem zatím se budeme muset spokojit s knižním rozhovorem Už mi, lásko, není 20 let, který s ním napsala jeho dcera Markéta. Jak dnes vidí svoje vzestupy a pády? Proč nikdy nepatřil do žádného z tehdejších hudebních klanů? Kvůli čemu mu na okno klepal Karel Gott? A proč se nyní rozhodl po letech uspořádat koncert v pražské Lucerně?
| foto: Tomáš Krist,
MAFRA
Jak mu na okno ťukal Gott a proč v Praze podaná ruka neplatí. Jiří Zmožek vypráví
Zvonky štěstí, Biograf láska nebo Tam u nebeských bran nám už v uších zní desítky let, přesto si je ne každý hned spojí s jejich autorem – hitmakerem Jiřím Zmožkem. Jeho život by vydal na román, ale zatím se budeme muset spokojit s knižním rozhovorem Už mi, lásko, není 20 let, který s ním napsala jeho dcera Markéta. Jak dnes vidí svoje vzestupy a pády? Kvůli čemu mu na okno klepal Karel Gott? A proč se nyní rozhodl po letech uspořádat koncert v pražské Lucerně?
Šestého února pořádáte po velmi dlouhé době svůj koncert v pražské Lucerně, kde mají zaznít vaše hity. Co vás po dlouhé odmlce k tomu vystoupení motivovalo? Bylo to slovo lucerna, které jsem jednou ráno zaslechl, když jsem vstal. Před nějakou dobou jsem měl zdravotní obtíže, špatně se mi dýchalo. Lékaři mi řekli, že si musím nastavit nový životní režim, přestat jíst zákusky a koláče, pít kafe. To jsem udělal. A když jsem zaslechl tohle kódové slovo, uvědomil jsem si, že to musí být znamení. Že udělám koncert v Lucerně. To je prostě můj styl, jdu do toho po hlavě. A tak jsem zvedl telefon a volal jsem Luboši Křížovi, jestli by mi to pomohl zařídit.
Kupodivu mi neřekl, že jsem se zbláznil, že chci v bezmála jedenaosmdesáti dělat takhle velkou a náročnou věc. Právě on ke mně vodil poslední tři roky Hanku Zagorovou, byl jejím manažerem. A když v roce 2022 umřela, zval mě jako autora některých jejích hitů na koncert, abych tam zazpíval Nešlap, nelámej. To jsem ale musel odmítnout, protože je to nesmírně náročná a kompozičně složitá píseň, kterou nemůže zazpívat jen tak každý. Zpětně si vzpomínám, jak jsem kdysi musel jet za Hankou do televize a vybírat s ní tóninu, aby se v pohodě dalo dostat z těch nejnižších poloh až do těch nejvyšších. A když jsem teď Luboše Kříže požádal o pomoc, po čase mi zavolal, že pro mě má jediný volný termín. Ale že je to šestého února. A já odvětil, že beru. Ovšem mělo to háček.
Taky začal pochybovat, že dneska nemůže, že ztratil hlas a podobně. Přitom si ale sedl na schody, co vedly do studia v patře. To by Karel Gott nikdy neudělal. Nikdy by si na schody nesedl.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
