Počet vašich povolání, která jste za svůj život s úspěchem vykonávala, je úctyhodný. Musíte být renesanční osobnost. Jste divadelní i rozhlasová režisérka, vysokoškolská pedagožka, herečka… Jak se to člověku stane?
Nijak jsem k tomu nepřišla, prostě to bylo. Ale já bych ta povolání dala v opačném pořadí, začala bych tou herečkou. Většinou mi v této souvislosti novináři i pokládají otázku, jak jsem přišla k herectví…
Jak?
Mám ráda muziku. Když mi byly tři roky, rodiče mě vzali do Národního divadla na Prodanou nevěstu. Posadili mě do první řady a já jsem ani nehlesla. Koukala jsem obdivně do orchestřiště a dodnes mě to nepustilo. S tatínkem jsem si pak zpívala Jeníčka a Mařenku a operní árii Věrné naše milování. Do dvanácti let jsem ani nevěděla, že divadlo je také něco jiného než opera, protože jsem na ni chodila pořád. Pan profesor Fuchs, který mě učil zpěv a připravoval mě na zkoušky na konzervatoř, mi řekl: Takhle malinká a má alt? To přece nejde, na to nejsou role!“
Obdržela jsem třeba hlavní roli v představení Boženka přijede. Když jsem to zjistila, byla jsem šťastná. Představte si, hlavní role! Při první čtené zkoušce jsem zjistila, že Boženka je traktor.
