Jsme na natáčení filmu Když prší slzy. Jak se herečce točí film během druhé vlny koronakrize?
Jsem moc ráda, že se dál může točit. V první vlně nás umělce docela skrouhli, takže jsem očekávala, že se to na tom natáčení podepíše, ale zatím musím zaťukat, že točíme dál. Jenom jsme trošičku museli oříznout tým. Doufám, že to zdárně doklepneme.
Jste divadelní herečka, oplakala jste, že se spousta premiér zrušila?
Ani nemůžu říct jak. Já jsem v nové sezoně začala zkoušet v Brně. Nazkoušela jsem i první inscenaci Idomeneus a ta se hned v začátku zrušila, respektive její reprízy. To mě mrzelo, protože to byl počátek zkoušení. Nemůžeme hrát, měli jsme mít 20. listopadu premiéru, ale alespoň zkoušíme, abychom z toho nevypadli.
Jak vypadá výhledově rok 2021?
Sama bych to ráda věděla. Zatím výhled je, že v prosinci se určitě hrát nebude a možná v lednu. Doufáme v to všichni.
Kterou hru byste byla ochotna hrát třeba dalších deset let?
To je těžké. Ale jelikož jsem teď měla absolventské inscenace, tak jsem si zamilovala hru Opilí od Vyrypajeva, kde jsem hrála hlavní roli, prostitutku Martu. To byla moje srdcovka, na kterou velice ráda vzpomínám, protože to bylo opravdu velice těžké zkoušení a potom krásné hraní.
Ve filmu Když prší slzy k sobě budete mít s Anetou Kernovou velice blízko…
Ano, ano, to je pravda. Hraji její kamarádku, která se později stává její partnerkou, ale moc se mi na tom filmu líbí, že to není prvoplánově o homosexualitě. Je to spíše o lidské blízkosti, o lidské lásce. Jde o to, že já ji vlastně… i když to bych neměla prozrazovat. Takže radši nebudu nic říkat, abych diváky neochudila. Ale v podstatě jí nabídnu pomocnou ruku. (smích) A to, co bude dál, se dozvíme až ve filmu.
Hana Drozdová a Aneta Kernová při natáčení filmu Když prší slzy (11. listopadu 2020)
Je důležité otevírat v českých filmech témata, jako je domácí násilí a homosexualita?
Myslím, že jo. V zahraničí se tato témata otevírají trošičku víc, obzvlášť na Západě. Neříkám, že u nás úplně ne. Už tu existuje spousta lidí, kteří na to upozorňují. Jsem ráda, že mohu být součástí tohoto projektu. Nejen, že řešíme téma násilí na ženách, ráda bych podotkla, že se to děje i na mužích a potažmo i na dětech. I když se to může jevit jako síla, to, že někdo někomu ubližuje, je vlastně slabost. Ten člověk potřebuje pomoc. Mělo by se upozorňovat nejen na to, že je to špatné, ale i na to, že ten člověk většinou opravdu má nějaký problém, který by se měl řešit.
Setkala jste se vy osobně s domácím násilím? Nebo někdo z vašeho okolí?
Měla jsem štěstí, že jsem se s tím osobně nesetkala, ale mám spoustu kamarádů z herecké branže, kteří s tím nějakou zkušenost mají. A ne vždy je to v nich vyřešené téma. Většinou bývá pravidlem, že to člověka provází poměrně velkou část života a i když si to nějakým způsobem vyřeší na terapii nebo jinou formou, tak se to potom vrací v různých obměnách.
Jak vy osobně dokážete vybruslit ze složitých životních situací?
Zastávám motto, že na všechno se dá koukat s nadhledem. Ale sama jsem hodně bojovala, když jsem chodila na hereckou školu. Člověk tam otevírá věci, kterých si v dětství nebo dospívání ani třeba není vědom. Musela jsem na sobě hodně pracovat. Takže s terapií mám také zkušenosti, dokonce bych řekla, že to je podle mě pro herce základní věc. Měl by si duševní hygienu pravidelně dělat. Myslím, že genetika je velká část nás, velice nás ovlivňuje, stejně tak výchova. Ale všechno se dá, když člověk chce, změnit.
Hana Drozdová (17. listopadu 2020)
Musela jste hodně pracovat na sebedůvěře?
Vždycky všem říkám, že herecká škola je taková škola života. Člověk se tam opravdu učí se sebou pracovat, pohlížet na sebe zvenku, ale zároveň hodně pracovat s vnitřkem. A sebevědomí k tomu patří. Spíš bych řekla nejen nějaká sebedůvěra, ale spíše vědomí sebe sama, jak člověk působí, jak se vnímá, jaký je sám k sobě.
Jak budete trávit Vánoce?
Mám hodně plánů, chtěla jsem někam letět, kam mi to tedy podmínky dovolí. Ale nakonec zkouším. Takže doufám, že 22. prosince dojedu do Prahy a tady to nějak v rodinném kruhu oslavím. Hlavně odpočinkem a nějakými dobrůtkami.
Držíte si linii, nebo si dopřáváte i cukroví?
Já si dopřávám a hodně. (smích) Teď jsem si nasadila detox, uznávám podzimní potraviny, takže jsem hodně začala jíst věci, které pochází ze země, protože mám pocit, že je to nyní potřeba, když nám zem zamrzá. Takže jím řepu, brambory a opravdu si jedu potraviny od našich farmářů, od babiček. To si teď vařím nejčastěji.
Chtěl po vás někdy někdo z branže, abyste přibrala, nebo zhubla?
Nechtěl. Ale jednou se mi to vlastně stalo. Jak jsem tady jmenovala tu Martu, to bylo takové stěžejní období mého života, kdy jsem byla po těžkém rozchodu. Aniž bych to plánovala, nebo si to sama uvědomovala, tak jsem šíleně zhubla. Paradoxně to k té roli šlo, protože jsem měla vystouplé klíční kosti a vypadala jsem vyžile. Takže se to událo nevědomě, ale slušelo to tomu.
