Děda Mládek Illegal Band je kapela, která se rozhodně nemusí bát, že ji někdo bude kopírovat. Jak s oblibou prohlašují, nikoho jiného by totiž taková bláznivost, jako začít hrát dávné hity Ivana Mládka po svém, nemohla napadnout. Svou originalitu, která je dovedla až k vlastnímu albu a na turné skupiny Lucie jako předkapelu, hodlají potvrdit ještě razantněji: v okamžiku, kdy jsou na vrcholu slávy, uvažují o tom, že už brzy účtenku svých minut slávy definitivně podškrtnou, sečtou a změní lokál. Alespoň tak to vidí zpěvák skupiny a hráč na činýlek, přezdívaný Mersí.
Má slovo "děda" v názvu skupiny odkazovat Ivana Mládka do jeho generačních mezí?
Kdepak, to rozhodně ne! My všichni si v kapele říkáme mezi sebou "dědo". Ivana Mládka si vážíme. A bylo to tak i v době, kdy jsme ho osobně neznali a hráli jeho písničky ilegálně, jaksi "bez povolení".
Dnes už požehnání máte?
Asi půl roku po tom, co jsme hráli jen tak v hospodě pro kamarády, jsme zjistili, že Ivan Mládek má koncert v Plzni, a tak jsme se za ním vypravili. Začali jsme trochu zmateně vysvětlovat, kdo vlastně jsme, a on nás hned přerušil. Měl už kazetu s nahrávkou doma, přivezl mu ji syn, který studoval v Plzni práva a natočil nás na nějakém koncertu na diktafon.
Vaše podstatně divočejší verze se mu líbily?
Tvrdil, že ano, moc u nás stoupl v ceně. Jako muzikant hned pochopil, o co jde.
Máte představu, kolik jste mu za ty čtyři roky hraní přinesli na autorských honorářích?
To jsem nikdy nezjišťoval. Ale určitě ho to i těší, protože ne každý se dočká za svého života kapely, která ho přiblíží další generaci. Ale to je úplně v pořádku, muzika z jeho prvních desek, kterou hrajeme, je fakt geniální.
Co říkáte dnešnímu humoru Ivana Mládka v jeho televizních estrádách?
Na televizi se nedívám a z jeho tvorby hrajeme výhradně písničky, které vyšly na prvních dvou třech albech a takové ty klasiky jako Ivan Mládek uvádí Luďka Sobotu. Nic dalšího. Měli jsme začátky zjednodušené tím, že právě v té době vyšel celý zpěvník Ivana Mládka, takže jsme rázem měli k dispozici celý repertoár, texty i notový záznam, stačilo vybírat. Tyhle písničky nás baví nejvíc.
Je pravda, že při koncertech z vás radost jen čiší.
To je taky podstata naší kapely, že chceme dělat jenom věci, které nás baví! Celý úspěch Dědy Mládka je právě v těch opačných rolích! My hrajeme nejenom pro publikum, ale hlavně pro svoji radost a lidi přicházejí, aby se k tomu cirkusu přidali.
Jenže to nebude trvat věčně. Neříkejte, že vám ten dost omezený repertoár už někdy nevadí.
Jasně, jsou takové chvíle. Ale ve chvíli, kdy zjistíme, že je vážně zle, končíme.
To je sice krásné odhodlání, ale v kapele je vás osm a to znamená osm názorů, zda pokračovat dál, nebo ne.
V tomhle se naprosto shodneme. Jsme lidi, který k sobě mají vztah, nikdo nás nenajal, abychom uskutečnili jeho plán. Nemáme manažera, který by nás honil kvůli svým procentům.
Kdo v kapele dohlíží na to, aby se všichni dostavili na sraz, měli s sebou nástroje a ovládali repertoár?
To jsem já, kdo nadává, když je potřeba. Říkáme tomu, že "dávám vočička". Když někdo něco provede, zaostřím na něj a zamračím se - dostane vočička. Dotyčné zlobidlo se následně zastydí a je klid. Žádné pokuty nevedeme. Jsme spolu, protože chceme, tak se podle toho chováme.
Nemáte problémy, že se u vás v kapele sešli ostřílení muzikanti, jako je Bohouš Josef, s čistými amatéry?
Tenhle problém prožívají spíš ti naši "amatéři". Bubeník Michal, povoláním výtvarník, to ještě snáší dobře, ale banjista a kytarista! Když hrajeme s někým opravdu dobrým, stane se, že kytarista Petr ani nechce vylézt na pódium, jak se stydí (samozřejmě neprávem). A banjista mi jednou během koncertu křičel do ucha mezi každým kouskem: "Slyšíš to? Slyšíš? Jako debil hraju, jako debil, já jsem přece takový koště! V červenci končím..."
Je běžné, že kapela na vzestupu odhazuje spoluhráče, které zpočátku přibrala jako kamarády.
To u nás nehrozí, jsme skupina celá postavená na hlavu. Řešíme jiné věci. Děda Mládek nikdy nemůže hrát nic jiného než právě repertoár Ivana Mládka, i když na koncertech k němu přidáme dvě tři věci od jiných autorů. A zkuste tohle hrát pětadvacetkrát do měsíce. Ubývají nám síly. Zvlášť když je celý smysl kapely v interpretaci, v tom drajvu, to nejde donekonečna. Víme, že musíme přinejmenším hodně, hodně omezit, aby se ta sranda nevytratila.
Je pro vás koncertování s Lucií takový závěr jedné etapy? Jak jste se k němu vlastně dostali?
To byla obyčejná náhoda, žádný manažerský fígl. Upekli jsme to na svatbě Michala Dvořáka, kde jsme hráli a kluci nás s tímhle repertoárem slyšeli poprvé.
Hrajete často na svatbách?
Leda kamarádům. Ale hráli jsme kamarádovi taky na pohřbu. Teď nás čekají křtiny. Máme v kapele čtyři tatínky, takže to není tak výjimečná událost.
Přijdete čas od času o svou dobrou náladu?
Málokdy. Už proto, že neberu muziku moc vážně, vždycky se snažím mít trochu nadhled, ať už hraju Mládka nebo třeba hiphop.
Není ten nadhled taky otázkou věku?
Alespoň z části určitě. Mně je osmadvacet a i jinak jsme v docela slušném věkovém rozpětí. Mezi nejmladším a nejstarším je sedmnáct let. Docela dost na jednu kapelu, že jo? Málem důchod. Z legrace si říkáme: Zlatá deska a konec!
Jak jde vaše album na odbyt?
Za první měsíc se prodalo osm tisíc kusů, to je dost, ale ramena nám z toho ještě nenarostla.
S hudební firmou máte smlouvu jen na jednu desku?
To bylo od začátku hodně atypické jednání. My jsme dokonce na BM Music šli s tím, že jim ten nápad vydat naši desku musíme rozmluvit. Naše síla je přece v živém projevu, říkali jsme si. A hned jsme se ptali: Fakt víte, o co jde? Slyšeli jste nás? Deskou můžeme všechno leda pokazit. Teď jsme rádi, že nás přesvědčili.
Máte pocit, že vám úspěch spadl z nebe?
Na první pohled ano, ale ty první dva roky ze tří, co kapela hraje, jsme si tvrdě oddřeli. Po plzeňských hospodách, klubech. Ale byla to stejně skvělá doba. Změna nastala, když jsme začali hrát v pražském klubu Meloun.
Považujete Prahu za recept na jistý úspěch?
To ne, ale za výhodu určitě. U nás byl Meloun takovým odrazovým můstkem, ale shod náhod bylo víc. Ještě k tomu Melounu - je v centru, což návštěvníci uvítají, ale horší je to pro nás, protože občas dostáváme na zaparkovaná auta botičky.
Vyplatí se vám tam vůbec hrát?
Manažerka je kamarádka a ze začátku nám je proplácela. Teď už na ně máme sami. Ale věřte nevěřte - pro peníze Děda Mládek fakt nehraje. Skončíme ve chvíli, kdy nebude pro koho hrát a komu dělat radost.
DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND Původně čtyřčlenná kapela, která vznikla na jaře 1998 v Plzni. Během dvou let se rozrostla na osmičlenný soubor a interpretace písní Ivana Mládka získala na originalitě a posunula se více k rapu a big beatu. Koncem března vydali vlastní album a v minulých dnech zakončili turné se skupinou Lucie. Vůdčí duch skupiny je Marcel Marek, přezdívaný Mersí (na snímcích).
Má slovo "děda" v názvu skupiny odkazovat Ivana Mládka do jeho generačních mezí?
Kdepak, to rozhodně ne! My všichni si v kapele říkáme mezi sebou "dědo". Ivana Mládka si vážíme. A bylo to tak i v době, kdy jsme ho osobně neznali a hráli jeho písničky ilegálně, jaksi "bez povolení".
Dnes už požehnání máte?
Asi půl roku po tom, co jsme hráli jen tak v hospodě pro kamarády, jsme zjistili, že Ivan Mládek má koncert v Plzni, a tak jsme se za ním vypravili. Začali jsme trochu zmateně vysvětlovat, kdo vlastně jsme, a on nás hned přerušil. Měl už kazetu s nahrávkou doma, přivezl mu ji syn, který studoval v Plzni práva a natočil nás na nějakém koncertu na diktafon.
Vaše podstatně divočejší verze se mu líbily?
Tvrdil, že ano, moc u nás stoupl v ceně. Jako muzikant hned pochopil, o co jde.
Máte představu, kolik jste mu za ty čtyři roky hraní přinesli na autorských honorářích?
To jsem nikdy nezjišťoval. Ale určitě ho to i těší, protože ne každý se dočká za svého života kapely, která ho přiblíží další generaci. Ale to je úplně v pořádku, muzika z jeho prvních desek, kterou hrajeme, je fakt geniální.
Co říkáte dnešnímu humoru Ivana Mládka v jeho televizních estrádách?
Na televizi se nedívám a z jeho tvorby hrajeme výhradně písničky, které vyšly na prvních dvou třech albech a takové ty klasiky jako Ivan Mládek uvádí Luďka Sobotu. Nic dalšího. Měli jsme začátky zjednodušené tím, že právě v té době vyšel celý zpěvník Ivana Mládka, takže jsme rázem měli k dispozici celý repertoár, texty i notový záznam, stačilo vybírat. Tyhle písničky nás baví nejvíc.
Je pravda, že při koncertech z vás radost jen čiší.
To je taky podstata naší kapely, že chceme dělat jenom věci, které nás baví! Celý úspěch Dědy Mládka je právě v těch opačných rolích! My hrajeme nejenom pro publikum, ale hlavně pro svoji radost a lidi přicházejí, aby se k tomu cirkusu přidali.
Jenže to nebude trvat věčně. Neříkejte, že vám ten dost omezený repertoár už někdy nevadí.
Jasně, jsou takové chvíle. Ale ve chvíli, kdy zjistíme, že je vážně zle, končíme.
To je sice krásné odhodlání, ale v kapele je vás osm a to znamená osm názorů, zda pokračovat dál, nebo ne.
V tomhle se naprosto shodneme. Jsme lidi, který k sobě mají vztah, nikdo nás nenajal, abychom uskutečnili jeho plán. Nemáme manažera, který by nás honil kvůli svým procentům.
Kdo v kapele dohlíží na to, aby se všichni dostavili na sraz, měli s sebou nástroje a ovládali repertoár?
To jsem já, kdo nadává, když je potřeba. Říkáme tomu, že "dávám vočička". Když někdo něco provede, zaostřím na něj a zamračím se - dostane vočička. Dotyčné zlobidlo se následně zastydí a je klid. Žádné pokuty nevedeme. Jsme spolu, protože chceme, tak se podle toho chováme.
Nemáte problémy, že se u vás v kapele sešli ostřílení muzikanti, jako je Bohouš Josef, s čistými amatéry?
Tenhle problém prožívají spíš ti naši "amatéři". Bubeník Michal, povoláním výtvarník, to ještě snáší dobře, ale banjista a kytarista! Když hrajeme s někým opravdu dobrým, stane se, že kytarista Petr ani nechce vylézt na pódium, jak se stydí (samozřejmě neprávem). A banjista mi jednou během koncertu křičel do ucha mezi každým kouskem: "Slyšíš to? Slyšíš? Jako debil hraju, jako debil, já jsem přece takový koště! V červenci končím..."
Je běžné, že kapela na vzestupu odhazuje spoluhráče, které zpočátku přibrala jako kamarády.
To u nás nehrozí, jsme skupina celá postavená na hlavu. Řešíme jiné věci. Děda Mládek nikdy nemůže hrát nic jiného než právě repertoár Ivana Mládka, i když na koncertech k němu přidáme dvě tři věci od jiných autorů. A zkuste tohle hrát pětadvacetkrát do měsíce. Ubývají nám síly. Zvlášť když je celý smysl kapely v interpretaci, v tom drajvu, to nejde donekonečna. Víme, že musíme přinejmenším hodně, hodně omezit, aby se ta sranda nevytratila.
Je pro vás koncertování s Lucií takový závěr jedné etapy? Jak jste se k němu vlastně dostali?
To byla obyčejná náhoda, žádný manažerský fígl. Upekli jsme to na svatbě Michala Dvořáka, kde jsme hráli a kluci nás s tímhle repertoárem slyšeli poprvé.
Hrajete často na svatbách?
Leda kamarádům. Ale hráli jsme kamarádovi taky na pohřbu. Teď nás čekají křtiny. Máme v kapele čtyři tatínky, takže to není tak výjimečná událost.
Přijdete čas od času o svou dobrou náladu?
Málokdy. Už proto, že neberu muziku moc vážně, vždycky se snažím mít trochu nadhled, ať už hraju Mládka nebo třeba hiphop.
Není ten nadhled taky otázkou věku?
Alespoň z části určitě. Mně je osmadvacet a i jinak jsme v docela slušném věkovém rozpětí. Mezi nejmladším a nejstarším je sedmnáct let. Docela dost na jednu kapelu, že jo? Málem důchod. Z legrace si říkáme: Zlatá deska a konec!
Jak jde vaše album na odbyt?
Za první měsíc se prodalo osm tisíc kusů, to je dost, ale ramena nám z toho ještě nenarostla.
S hudební firmou máte smlouvu jen na jednu desku?
To bylo od začátku hodně atypické jednání. My jsme dokonce na BM Music šli s tím, že jim ten nápad vydat naši desku musíme rozmluvit. Naše síla je přece v živém projevu, říkali jsme si. A hned jsme se ptali: Fakt víte, o co jde? Slyšeli jste nás? Deskou můžeme všechno leda pokazit. Teď jsme rádi, že nás přesvědčili.
Máte pocit, že vám úspěch spadl z nebe?
Na první pohled ano, ale ty první dva roky ze tří, co kapela hraje, jsme si tvrdě oddřeli. Po plzeňských hospodách, klubech. Ale byla to stejně skvělá doba. Změna nastala, když jsme začali hrát v pražském klubu Meloun.
Považujete Prahu za recept na jistý úspěch?
To ne, ale za výhodu určitě. U nás byl Meloun takovým odrazovým můstkem, ale shod náhod bylo víc. Ještě k tomu Melounu - je v centru, což návštěvníci uvítají, ale horší je to pro nás, protože občas dostáváme na zaparkovaná auta botičky.
Vyplatí se vám tam vůbec hrát?
Manažerka je kamarádka a ze začátku nám je proplácela. Teď už na ně máme sami. Ale věřte nevěřte - pro peníze Děda Mládek fakt nehraje. Skončíme ve chvíli, kdy nebude pro koho hrát a komu dělat radost.
DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND Původně čtyřčlenná kapela, která vznikla na jaře 1998 v Plzni. Během dvou let se rozrostla na osmičlenný soubor a interpretace písní Ivana Mládka získala na originalitě a posunula se více k rapu a big beatu. Koncem března vydali vlastní album a v minulých dnech zakončili turné se skupinou Lucie. Vůdčí duch skupiny je Marcel Marek, přezdívaný Mersí (na snímcích).
