Jdete do každého muzikálu se stejnou vášní, se kterou jste šel před lety třeba do Draculy?
Myslím, že jo. Samozřejmě Dracula byl před šestadvaceti lety a mně bylo tehdy sedmadvacet, tak to se člověk cítí jinak než v padesáti. Ale divadlo tak miluji, že z toho mám stejnou radost jako tehdy.
Úbytek energie asi nepociťujete.
Zaplať pánbůh zatím ne. Navíc mám malou dcerku, nedávno jí byly tři roky, která mě omladila o dvacet let, takže teď je to všechno úplně v pohodě.
V divadle jste v zápřahu a doma fungujete naplno jako tatínek. Co vám dává nejvíc zabrat?
Doma s Rozárkou? Nevnímám nic, co by mi dávalo zabrat. Rozárka je naprosto úžasná, já ji miluju, jsme spolu strašně šťastní. Ale někdy jsou chvilky, když třeba Rozárku něco bolí… To jsou pro mě nové poznatky, jakože člověk s tím dítětem hrozně trpí. To poznáte, až budete mít děti. (smích) Uvědomil jsem si, že po narození dítěte ke mně přišel úplně nový strach, který mě asi už nikdy v životě neopustí. Člověk se o své dítě strašně bojí, ale je hrozně důležité tento strach držet na uzdě, protože byste tím dítěti vlastně úplně ničil život. Ale je fakt, že se rodiče o děti bojí. Teď teprve chápu, co mi říkala máma, když jsem někde něco prováděl a ona se o mě bála.
Vnímá už dcera vaši profesi?
Ona už byla dokonce na pár koncertech, i v divadle na představení Kleopatra, a do divadla chodí hrozně ráda. Umí většinu mých rolí. Třeba zpívám vodníka v Rusalce, takže Rozárka zpívá vodníka, což je sranda, že by se z toho člověk počůral. Miluje zpívání a divadlo se jí líbí.
Když vám bude ještě někdo z politické sféry sympatický, hodláte ho veřejně podporovat? Nebo jste z tohoto už vyléčený?
Teď mě nikdo nenapadá. (smích) Myslím si, že jsem z toho spíš vyléčený. Ale jak se říká: Nikdy neříkej nikdy. Třeba se objeví někdo, kdo mi bude stát za to, abych se za něj postavil. Ale ze současných politiků mě nenapadá nikdo.
Potřebujete někdy čas jen sám pro sebe?
Samozřejmě. Člověk potřebuje někdy klid, aby byl chvíli sám se sebou a srovnal si myšlenky.
Daniel Hůlka s manželkou Barborou a jejich dcerou Rozárkou při odchodu z porodnice (4. března 2018)
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste v devadesátých letech vydával cédéčka a videoklipy chodil promovat do Esa?
Byla to krásná doba! Všechno bylo jednoduché, krásné, nebyly žádné problémy, takže samozřejmě na to vzpomínám rád.
Co vám z té doby v současnosti nejvíc chybí?
Já ani nemám pocit, že by mi něco chybělo, protože tehdejší doba měla svoje pro a proti a ta dnešní doba má zase svoje pro a proti. Některé věci, které tehdy byly, tak dnes nejsou, ale zase je to vynahrazené jinými věcmi. U mě třeba tím, že mám Rozárku. Nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale mně v podstatě nic nechybí.
Bilancujete někdy svůj osobní nebo profesní život?
Moc ne. Zatím jsem se k tomu moc nedostal. Snad jen když jsme s Mirkou Besserovou napsali knížku, takový můj jakože životopis. Mirka Besserová už bohužel nežije, ale byla to strašně inteligentní dáma, skvělá paní a dobře se s ní povídalo. Probírali jsme různé záležitosti a dalo by se říct, že jsme i bilancovali. Ale jinak myslím, že ještě mám čas.
