Bára Kodetová i její partner Pavel Šporcl, který se chystá na turné, dostali v průběhu zpovědi stejné otázky. Každý odpovídal zvlášť tak, aby neslyšel odpovědi toho druhého. Až nyní se sami dočtou, jak moc se vlastně znají. A jak moc se někdy liší ženský a mužský pohled na věc.
LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
Bára: Moment, kdy se podíváte na svoje dítě. To je láska, která je nad všechny lásky světa. To se nedá s ničím porovnat.
Pavel: Na lásku na první pohled určitě věřím, ale myslím si, že je lepší až ta láska na druhý pohled. Každopádně déle vydrží.
PRVNÍ RANDE
Bára: Sushi. To se mi vybaví hned. Bylo to hnusné, ale dělala jsem, že nic a od té doby sushi miluji.
Pavel: První rande? Bylo zvláštní. Pamatuji si, že Bára doběhla pozdě, čekal jsem na ni minimálně půl hodiny. Vzal jsem ji na sushi. Ona přitom na sushi nikdy nebyla. Všechno jsme ale krásně zvládli a od té doby, možná i proto, že se na prvním rande neodvážila říct, že ho nemá ráda, chodíme na sushi docela často a rádi.
ŽÁRLIVOST
Bára: Určitě žárlivá jsem. Ne že bych k tomu měla důvod, ale být po boku takhle slavného člověka není jednoduché. Mám jedinou výhodu, že jsem takhle vyrůstala vedle svého otce. Pořád si ale myslím, že v případě Pavla nemám důvod přehnaně žárlit. A to je moc fajn.
Pavel: Bára určitě žárlivá je, ale v rámci možností, jinak by se musela zbláznit. Samozřejmě se pohybuji ve společnosti, kde je hodně žen, ale já si vážím, že to s tou žárlivostí nepřehání.
KOMPROMIS LÁSKY
Bára: U mě je to asi o tom, že jsem omezila práci.
Pavel: Kompromisy musí dělat oba. Nevím, který z nich je největší, ale kompromisy musí oba dělat neustále.
NEJTĚŽŠÍ OKAMŽIK LÁSKY
Bára: Nejtěžší okamžik lásky je vždycky rozchod. A ten my jsme naštěstí neřešili.
Pavel: Žádnou takovou zkoušku jsme neměli. Jsme spolu sedm let a určitě byly těžké chvíle, které střídaly ty krásné, ale že bychom měli nějakou nejtěžší, to ne. Já na tohle nevěřím. Jsem pozitivní člověk.
BLAŽENOST LÁSKY
Bára: To je ten moment, kdy děti spí. Kdy jsme v posteli spolu. Nebo když můžeme spolu odjet na dva dny sami. Nebo blaženost byla dneska, když jsme s Violetkou byli na hodině houslí, seděli vedle sebe a dívali se, jak jí to jde. To je taky velká blaženost.
Pavel: Napadne mě něco moc hezkého, ale o tom asi nebudeme mluvit. (smích)
SLIBY, CHYBY
Bára: Pavel je spolehlivý člověk. Ale zažila jsem vztahy, kde to nefungovalo. Lež a nespolehlivost z principu do lásky nepatří.
Pavel: Nerad slibuji něco, co nemůžu splnit. Když něco slíbím, tak se pak snažím, aby z toho nebyla ta chyba. Zatím se mi to daří.
LÁSKA K PROFESI
Bára: Moje lásky k profesi jsou dvě. Když jsem viděla Pavla poprvé hrát, to bylo něco, co mě dostalo i kvůli tomu, že můj otec měl rád klasickou hudbu. A i proto jsme myslím spolu. U nás je to hodně intenzivní. Tu hudbu miluju, i když ji neumím, a pak je to divadlo, bez kterého bych nemohla být.
Pavel: Moje láska k profesi je celkem jasná a Bářina taktéž. Je to úžasná herečka, svoji práci má ráda, stejně jako já housle, na které hraji od pěti let. Je to můj koníček, kterým si díky bohu můžu vydělávat a živit rodinu, což je krásné.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Bára: Zůstaň takový, jaký jsi. A dál hraj tak hezky na housle, abys nás mohl živit.
Pavel: Lásko, máš to se mnou těžké, ale vydrž!
