Jak vnímáte to, že se často v médiích řeší vztahy mezi vaší maminkou a tatínkem?
Není mi to příjemné, ale rodiče jsou prostě dospělí. Pokud s nimi o tom mluvím, stejně si dělají věci po svém. Je to jako mluvit do stromu. Už se to snažím nevnímat a žít si svůj život, ale bohužel lidé umí být oškliví, což nejvíce odnáším právě já s bráchou.
Nebála jste se právě z tohoto důvodu představit svého přítele veřejně?
Přítele jsem se bála představit médiím. Ale když mi přijde slavnostní pozvánka do kina, tak tam chci jít s ním a ne s někým jiným. Takže mi nic moc nezbývalo.
Vy působíte velmi étericky, přesto máte i tetování.
Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Dnes jich mám už několik. Nechala jsem si potetovat záda, krk, žebra, břicho, prsty. Jedno tetování mám i mezi prsy a jedno na patě. Nedávno jsem si nechala udělat další. Prostě tetování je droga, jednou začnete a už nemůžete přestat. Chystám se 20. října na největší kosmetický veletrh v Čechách Interbeauty. Snad se tam inspiruji nějakým novým tetováním či nějakou kosmetickou radou.
Co na to máma?
Ta na začátku nebyla moc šťastná, ale nakonec se jí to tak líbilo, že jsem jí jedno tetování dala k narozeninám. Takže máma už má kérku taky.
Byla jste vždy milovnicí takových těch holčičích zálib, jako jsou kosmetika a móda, nebo naopak?
Nejsem typ holky, co tráví hodiny v koupelně, a to ani teď. Stačí mi pár minut s rtěnkou a linkami. Miluju spíš svíčky, tyčinky, voňavé krémy. Oblečení mám ráda, ale nepotrpím si na drahé věci. Celé dětství jsem nosila hodně tepláky. Máma byla nešťastná, že se strojím do oblečení po bráchovi. Byla jsem spíš kluk než holčička. Zlom přišel až tak kolem třinácti let.
Anna Slováčková
Bylo hned jasné, že když jste z umělecké rodiny, že půjdete ve šlépějích rodičů?
Táta chtěl, abych byla lékařka. Když jsem ale šla jinou cestou, nezbývalo jim než mě podpořit. Táta mě učil na klavír a mamka mi pomáhala připravit se na přijímací zkoušky. Nikdy mi ale nic nezařídili, aby volali režisérům, producentům. Sami nechtěli, abych měla punc protekční dcery. Bohužel se tomu asi člověk, který má právě základ profese v rodině, neubrání. Díky tomu, že jsem se začala objevovat na televizních obrazovkách, už mě lidé nevnímají tolik jako jen dceru slavných rodičů, za což jsem ráda, přestože za své kořeny jsem vděčná a na rodiče hrdá, co dokázali.
Co jste od malička chtěla vlastně dělat?
Mým snem herectví vlastně v mládí nebylo, i když jsem od tří let hrála na klavír a chodila jsem na zpěv. Strašně jsem toužila být krasobruslařku nebo veterinářkou. Umělecký svět divadla a hudby mě začal bavit až kolem dvanácti.
Anna Slováčková s přítelem
Vy ale kromě zpěvu a hraní v muzikále,i malujete, fotíte a píšete knížku.
Všechno mě to moc baví, ale bohužel taky nestíhám. Teď se připravuji na nový muzikál Janka Ledeckého IAGO, který má premiéru 21. září v Divadle Hybernia. Hraji v Alence v říši divů a v dalších projektech. Nechci působit jako člověk, co dělá všechno a pořádně vlastně nic. Teď hlavě zpívám. Fotím a maluju jen tak občas.
A co další koníčky mimo uměleckou branži?
Určitě cestování. Jsem na něm přímo závislá. Dokázala bych být pořád někde, ale na to taky nezbývá čas. Každopádně můj velký koníček je jídlo a vaření. Tomu se snažím věnovat každý den. Líbilo by se mi do budoucna mít i vlastní restauraci nebo kavárnu. To je takový můj sen na stará kolena. Jinak moc ráda vařím a hrozně ráda se učím nové chutě. Miluji italskou kuchyni na všechny způsoby. Taky ráda peču cupcaky, protože si s nimi mohu vyhrát i po té vizuální stránce.
Jako umělkyně si ale musíte asi udržovat linii. Nebo máte to štěstí, že sníte cokoli a jste stále štíhlá?
Já jídlo miluji, což je prostě hrozně těžké s tímhle povoláním držet krok. Nezbývá než sportovat a v jídelníčku si držet zdravé jídlo. Používám hodně bezlepkovou mouku a nejím skoro vůbec mléčné výrobky. Pokud je vše v přiměřeném množství, s váhou problém nemám.
