„Chtěla jsem být herečka asi od mých deseti let. Vyrůstala jsem ve Vrátné dolině, což je asi pět kilometrů od Terchové. Nebyl tam televizní signál. Televizor tam měla jen jedna rodina. Nevím, kam tu anténu strčili. Byla tam velká kuchyně a v ní asi třicet lidí. My děti jsme byly vepředu a pozorovaly televizor,“ vzpomínala Anna Šišková.
„Běžel nějaký seriál, asi Forsytovská sága. A něco strašného se tam stalo. Herečka se měla rozplakat, ale ona se nerozplakala. Já se na to tak podívala a pomyslela si, že bych to zahrála lépe. A tak vznikl nápad, že budu herečka,“ prozradila.
Tatínek ji ale v jejím snu zrovna nepodporoval. „Tatínek chtěl, abych byla právnička. Že mám vyřídilku, že jsem taková papulnatá, drzá. Moji bratři ho ještě museli poslechnout. Tomu nejstaršímu řekl, že bude lékař, tak je lékař. Tomu mladšímu řekl, že bude zubař. Ale otec zemřel, když mi bylo šestnáct, bratr pak odešel do Vatikánu a já jsem se stala herečkou,“ dodala.
I když Anna Šišková herectví nikdy nestudovala, je držitelkou několika významných hereckých ocenění a pražská angažmá tvoří také významnou část její práce. Za roli ve filmu Musíme si pomáhat z roku 2000 získala Českého lva. Umění se věnují i její dvě dcery Tereza a Dorota Nvotovy.
