Seriál Ulice odstartoval devatenáctou sezónu. Hrajete v něm už řadu let, byla jste někdy třeba nešťastná ze scénáře a osudu své postavy?
Zajímavá otázka. Já jsem tam úplně od začátku, což je řada let, jak jste už řekl, takže jo, dokonce jsem už zažila i syndrom vyhoření. Myslím, že to bylo něco takového, takže jsem požádala tvůrce, že bych chtěla odejít. Myslela jsem si, že už se nevrátím… A hle, jsem zase tady. To se občas stane, když děláte něco dlouho a už vám to nedělá radost.
Jste seriálu Ulice vděčná za dávku popularitu, kterou vám přinesl?
Ono to s tím naším povoláním jde ruku v ruce. Samozřejmě to, že jsem začala hrát v tomto seriálu, mi otevřelo dveře do světa showbyznysu. Ale já to asi takhle neberu. Mám vystudované herectví a už se nestydím o sobě říkat, že jsem herečka. Jsem herečka, živím se tím, nic jiného vlastně neumím (smích). Nemyslím si, že popularita je jenom díky Ulici, ale samozřejmě na tom nese velký podíl.
Kdyby mohla v Ulici zaúřadovat umělá inteligence, koho z nežijících herců byste tam opět ráda viděla?
Asi Haničku Maciuchovou, s tou bych se moc ráda potkala.
Na tu ráda vzpomínáte?
Moc. Protože s ní jsem točila hodně na začátku. A když jsem tam měla svoji první hlavní linku, vždycky u toho byla Hanička.
Aneta Krejčíková jako sekretářka Květa v seriálu Volha (2023)
Bylo složité zorganizovat si čas a najít si balanc mezi mateřstvím a herectvím?
Vždycky je to složité. U jakékoliv ženy, která se rozhodne, že se vrátí do práce. Ať už je to dřív, když jsou děti ještě malé, nebo později. Vždycky je to složité. Ale když děláte něco, co vás nabíjí, co berete jako poslání, co vám dává smysl a ještě navíc to generuje peníze pro rodinu, nedá se nic jiného dělat.
Médii proběhla nedávno zpráva, že jste nepatrně změnila svoje tělo a nechala jste si po kojení modelovat a pozvednout prsa. Máte se teď o něco víc ráda?
Musím říct, že jo. I když mě vlastně netěší, čeho je to následkem. K sebelásce se určitě dá dojít i jinak. Ale ano, velmi mi to pomohlo.
Ve kterých ohledech jste typickou ženou?
Já bych řekla, že ve všech. Já jsem taková typická žena. Ale je pravda, že mi to trvalo dlouho, než jsem v sobě tu ženskost úplně otevřela.
Krejčíková ukázala prsa v seriálu Volha, sekretářka Květa diváky baví |
Nahrává dnešní doba tomu, aby se ženy skutečně nebály toho, kým jsou?
Myslím, že jo. Myslím, že už je to takové hodně svobodné. Lidi už jsou jiní. No, i když… Nebudu se pouštět do hluboké filozofie.
Na sociálních sítích vás sleduje spousta lidí. Máte určitý pocit zodpovědnosti, že ovlivňujete některé ženy?
Mám. Ne nějak moc, ale určitě se snažím otvírat různá témata a sdílet věci, o kterých si myslím, že jsou fajn nebo důležité. Že buď někomu pomohou nebo se někdo nad nimi může zamyslet. Třeba i já sama.
Kdybyste mohla před českými politiky otevřít nějaké téma, aby mu věnovali zvláštní váhu, které by to bylo?
Třeba bych se zamyslela nad tím, jestli politiku vůbec potřebujeme. Protože mi přijde, že vlastně jako ne. A myslím, že lidé v politice nám to dokazují už dlouhou řadu let.
Podle čeho to posuzujete?
Co pozoruji a cítím na vlastní kůži je to, že se všechno nesmírně zdražilo. Všimla jsem si toho vlastně relativně nedávno, protože když dělám nákupy pro rodinu, je to více věcí najednou. Teď jsem ale byla koupit jen tvaroh a mléko v supermarketu a zaplatila jsem jen za tyto dvě věci hrozně moc peněz. Zarazila jsem se a říkám: „Kolik? To prostě není možné!“ Myslím, že se něco musí stát. Nedovedu si představit, kdyby to pokračovalo tímhle způsobem, jak by si pak třeba rodiny s dětmi mohly dovolit odjet na dovolenou. Čtyřčlenná rodina, to už dneska není vůbec žádná legrace všechno zaplatit. Uvidíme. Mohly by se třeba zrušit peníze, mohl by se udělat úplně jiný systém. Já na to nemám hlavu. (smích) Ale tak si o tom občas přemýšlím.
