Zápletku Counter-Strike tvoří souboj protiteroristického komanda s teroristy. Jak však upozorňuje profesor Talmadge Wright, hra není zdaleka jen o střílení. On a jeho vědečtí kolegové z Loyolovy university v Chicagu studovali kulturu počítačových hráčů. Dělali rozhovory s hráči, sami hráli skční hry, průběžně sledovali dění kolem a zjistili, že „gameři“ používají strategii a taktiku ve stejné míře jako hráči šachu.
S hrou spojená, mnohdy hodně drsná, konverzace posiluje komunikaci mezi členy hráčské komunity. Urážky navíc pomáhají odreagovat emotivní emoce. Counter Strike a podobné hry také přispívají k schopnosti pracovat v týmu. "Hráči se učí spolupráci, dobrým týmovým vztahům a přátelství," tvrdí profesor Wright.
"Žádná hra nemá tu moc z psychicky normálního jedince udělat vraždící monstrum, jak si občas můžete přečíst v „odborných“ komentářích. A řeči o izolaci a ztrátě kontaktu s okolím neobstojí v době týmových a on-line her, kde jsou vašimi spoluhráči i protivníky reální lidé, s nimiž musíte komunikovat," vyjádřil s k této problematice Radek Friedrich, redaktor počítačového časopisu Level.
