Když vystoupíte z letadla v Česku, co cítíte, co vás napadá?
Že jsem doma. Prožila jsem tady krásné dětství s milovanou babičkou a byla jsem šťastná, i když vládli komunisti.
Měla jste krásné, ale zároveň hodně zvláštní dětství. Když vám byly tři, rodiče sedli na motorku a emigrovali, vás nechali u prarodičů.
Jo, bylo to zvláštní, ale jako malá jsem to ani nevnímala. Pár let jsem si myslela, že rodiče všech dětí bydlí ve Švédsku, že je to tak normální, že tohle rodiče dělají. Nezviklala mě ani rodina nejlepší kamarádky Jany Horákové, protože její maminka a tatínek byli o něco starší. Řekla jsem si, aha, když jsou rodiče mladí, jsou ve Švédsku, a když jsou staří, jsou v Prostějově. Dětská logika, nebyla jsem z toho nějak nešťastná.
Jednoduše mě odtrhli od někoho, koho jsem milovala, odvezli mě z místa, kde jsem se cítila v bezpečí. Místo toho jsem putovala do neznámé země, s nešťastnou matkou a malým bratrem.
