V sobotu v budově tamního obecního úřadu devatenáctiletou dívku přivítalo vedle starosty Josefa Lysáka na pětadvacet přátel, sousedů a bývalých učitelů.
„To je událost, která se neopakuje každý rok, ani desetiletí, možná ani století,“ stupňoval starosta ve své řeči nadšení z vítězství ivanovické rodačky, která od února žije v hlavním městě.
Poté, co Langmannová podepsala pamětní list, dostala od radních řetízek a květiny. „Sondovali jsme tak různě, co by se jí mohlo líbit,“ naznačoval místostarosta Vojtěch Baláš, že vybrat vkusný dárek pro miss není pro muže zrovna snadné. Zastupitelům s tím museli pomoci blízcí modelky.
Nikdo během celého setkání neoslovoval Langmannovou jinak než „Renátko“.
„Vždycky byla pilná a pracovala na sobě,“ uznale pokyvoval hlavou Miroslav Růžička, ředitel základní školy, do níž Langmannová chodila, po dotazu na svou svěřenkyni. „Nikdy se nenechala přemlouvat k moderování školní akademie,“ vzpomínal.
Při neformální besedě byl nejaktivnější právě Růžička. „Jsi rozhodnuta dokončit vysokou školu?“ naťukl to, že Langmannová kvůli modelingu přerušila studium pedagogické fakulty v Olomouci. Když ho ujistila, že ano, byl Růžička spokojený. Prý bude rád, pokud někdy rozšíří jeho učitelský sbor.
Langmannová všem ukázala korunku a šerpu. Kdekdo se s miss chtěl vyfotografovat. „Stydíš se?“ ptala se jedna z přítomných žen své dcerky. „Nevadí, Renatka se s tebou někdy vyfotí doma,“ utěšovala ji pak.
