Nikdy jsem znásilněná nebyla, přesto se chovám, jako bych trpěla posttraumatickou stresovou poruchou.

Když vcházím do domu, rozhlídnu se, jestli okolo není někdo cizí, kdo by najednou chtěl vejít se mnou. Do výtahu v domě nikdy nenastupuji s cizí osobou. Ve večerních hodinách si dávám pozor, kdo jde za mnou.

Škoda, že na světě existují lidi, kvůli kterým jsme nuceni si na sebe dávat pozor.

Překvapuje mne, jak krátké jsou u nás promlčecí lhůty.

Skvěle napsáno, díky!

Promlčecí lhůty by neměly existovat..

Mě by zajímal argument těch, co dali mínus, proč s tím nesouhlasí.