V Česku je přes tři tisíce soudců a soudkyň, z nichž je šedesát procent žen. Ženy na okresních soudech zaujímají dvě třetiny, krajské a vrchní soudy jsou poměrně vyrovnané. Ale na Nejvyšším správním soudě je jich pouhá třetina, na Nejvyšším soudě pětina. Z patnácti míst Ústavního soudu zaujímají ženy jen dvě křesla.
„Pokud bude v důležitých funkcích málo žen, zapomeneme na ženská témata a ženský přístup k problémům. Ženy se obvykle vyznačují vyšší citlivostí nebo hledáním kompromisů. Vyšší zastoupení žen v rozhodujících funkcích by přeneslo rovnost v různosti. Rozhodovací slovo musí dostat jak muži, tak i ženy,“ upozorňuje jedna ze dvou ústavních soudkyň Kateřina Šimáčková.
Na okresních soudech zaujímají muži pouze třetinu ze všech soudců. Okresní soudy projednávají mimo jiné otázky péče o děti. O tom, komu soud svěří dítě do péče, rozhodují spíše ženy. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová považuje za chybu, že o rodinných záležitostech nerozhoduje více mužů.
Podle Wagnerové ženy zejména v rodinných záležitostech mohou sklouznout do sentimentálnosti. Otcové se cítí ukřivdění a zhrzení tím, že jejich případy dostávají do rukou jenom ženy. Mají pocit, že jim soudkyně nerozumí. Podobný názor má i Šimáčková. „Pro otce, který se chce domoci styku se svými dětmi, je problematické, že naráží jenom na soudkyně, které se ho mnohdy ptají, jak dobře umí vařit,“ tvrdí.
Podíl soudců a soudkyň v české justici
Nevyrovnaná diskuze
Podle soudkyň je potřeba, aby byly soudy genderově vyváženější. „Diskuze pléna Ústavního soudu je ovlivněna tím, že je na něm drtivá většina mužů. Je důležité říkat, že jsme si rovní, ale nejsme stejní. Na nejvyšších soudech je důležité zajistit vyrovnanost různých pohledů,“ říká předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.
„My, muži, někdy máme tendenci předvádět se nebo mluvit planě. Ženy jsou mnohem praktičtější, věcnější, pozornější a pečlivější. Máme někdy hlavu v oblacích, ženy nás vracejí zpět do reality. Je to vidět v rozhodovacích senátech. Když tam jsou samí muži, panuje jiná atmosféra,“ sdělil pro iDNES.cz soudce a bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa.
Považoval by za optimální, aby v každém rozhodovacím senátu byla alespoň jedna žena. Nyní to zajištěno není, ale vedení NSS si je toho vědomo. Soudce Baxa doufá, že i nový předseda (je jím Michal Mazanec, pozn. red.) sdílí stejný názor a bude se snažit zajistit vyšší ženský prvek. Počet žen totiž na NSS od počátku jeho fungování klesá. V dobách vzniku na něm bylo poloviční zastoupení žen, nyní už je pouze třetinové.
Mladí soudci by měli chápat, jaké to je být v roli souzeného, říká Baxa |
Mizení žen
Proč je na vrcholných soudních instancích méně žen, může mít mnoho příčin. Soudkyně Městského soudu v Praze Jany Miklová je toho názoru, že muži a ženy mají vyrovnané schopnosti. Podle Miklové ale existuje stále tradiční nastavení ženy jako pečovatelky a muže jako živitele rodiny. Ženy tak mají po rodičovské dovolené méně sil zkoušet nové pracoviště, kde je třeba napnout síly, zkoušet něco nového a seznamovat se s novými lidmi.
Ženy mají v kariéře zpoždění, protože jejich profesní dráha je často přerušena plněním mateřské role. „Ale to vůbec nevadí, doženou to. Když se znovu vrátí do soudcovské role, jsou spolehlivější a vytrvalejší. Vyzrání v kariéře přijde trochu později, ale v době, kdy jsou muži už z hlediska funkce opotřebovanější. Na ženy se vyplatí počkat,“ myslí si Baxa.
Některé ženy mezi třicítkou a čtyřicítkou zmizí, upozorňuje často Kateřina Šimáčková. „Někdo říká, že si ženy musí mezi kariérou nebo rodinou vybrat. Ale já si myslím, že by naše společnost měla být zorganizována tak, aby děti nebyly pro kariéru žen překážkou. Ostatně, v životech mužů překážkou nejsou,“ tvrdí.
Podle ní společnost nerespektuje představu, když ženy chtějí jít do práce dřív než ve třech letech dítěte. Ženy jsou po návratu z mateřské dovolené většinou předběhnuty jinými lidmi, kteří pracovní období na rozdíl od nich nepřerušili.
Pánský klub
Pro Zemanovou je zásadní fakt, že v Česku neexistují přesná pravidla pro výběr soudců a kariérní postup soudců je nějakým způsobem nahodilý. Je toho názoru, že výběr soudců je často založen na osobních vztazích, sympatiích. Větší šanci mají ti, kteří jsou ambicióznější a dravější. „Pokud nemáme pravidla, ženy se o to zase tolik nezajímají, často ani nemají chuť se prosazovat. Soudy jsou pánské kluby a do vyšších funkcí oslovují právě muže,“ říká soudkyně.
Žen je ve vedení stále málo, České úřady neplnily předepsaná opatření |
„Ženy mají stále ještě problém říct: Mám cíl a chci se dostat tam a tam. Člověk ale musí sdělit, co chce, aby o tom lidé, kteří mohou případný postup ovlivnit, věděli. Bohužel, ženy stále plní role, které jsou jim genderově přisuzovány. Starají se o domácnost, o rodinu, o děti... A i když se jejich manželé zapojují mnohem více než dříve, je obtížné nechat manželovi na krku dítě, odjet do Brna a být tam celý týden,“ říká Eliška Wagnerová.
Brno, město justice
Ústavní soud, Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud sídlí v Brně. A právě lokace vrcholných soudů je další možnou příčinou, proč na vyšších justičních příčkách figuruje málo žen. Většina soudců a soudkyň na tyto soudy totiž každý týden dojíždí. Podle soudkyně Miklové je pro ženy mnohem složitější než pro muže to, že nebudou každý den se svými dětmi.
Daniela Zemanová dojížděla na Nejvyšší správní soud z Jablonce nad Nisou dvanáct let. Režim si ale musela upravit tak, aby zvládla skloubit práci s rodinou. Podle ní se vedení soudů musí snažit o tom, aby byly vytvořeny dobré podmínky pro ty soudce, kteří dojíždí, a to především v oblasti bydlení.
S názorem Zemanové souhlasí i soudce Baxa, podle něhož by žena měla mít pocit, že předsedu soudu její problémy zajímají. „Je nutné ženám povolit, aby mohly pracovat z dálky. Je důležité jim dát jiný pracovní režim a netrvat samoúčelně na pracovní době. Je důležitý výsledek a kvalita práce. Důležité je vytvořit podmínky tak, aby žena mohla pracovat,“ uzavírá.
