„To, že ve svém životě děti nevidím, vím již od dospívání. Vždy jsem postrádala takzvané mateřské pudy a nikdy jsem neměla blízko k dětem, ač jsem poměrně aktivní tetou,“ popisuje jednatřicetiletá Marie svůj vztah k mateřství. Když dovršila plnoletosti, začala proto přemýšlet o sterilizaci.
Její manžel se sterilizací nesouhlasil, když se však později rozvedli, Marii už k podstoupení zákroku nestálo nic v cestě. Tou dobou navíc ve světě zesílily tlaky za zrušení potratů, politické úvahy směrem ke zpřísnění sledovala i v Česku. „Můj největší strach byl, že otěhotním a budu nucena být matkou i proti své vůli. To bylo posledním impulzem pro sterilizaci,“ poznamenala.
Každý měl pocit, že se musí vyjádřit k funkci mých vaječníků...pro většinu kolegů jsem byla hloupá žena, která si neuvědomuje nezvratnost zákroku a přišla o smysl života.
Marie, sterilizovaná žena
K rozhodnutí ji dovedly i další důvody. Jako jeden z nich uvádí ekonomický aspekt, protože ví, že nebude mít dostatek peněz pro bezstarostné dětství svého potomka. Silně vnímá i ekologickou otázku a přelidněnost planety. „Prostě by mi přišlo nezodpovědné a sobecké rozhodnutí přivést dítě do této doby,“ dodává.
V okolí se však setkala s nepochopení, mnohdy i s odsouzením. „V práci se to rozneslo skrze krátkou pracovní neschopnost a každý měl pocit, že se musí vyjádřit k funkci mých vaječníků. Pro většinu kolegů jsem byla hloupá žena, která si neuvědomuje nezvratnost zákroku a přišla o smysl života,“ popsala Marie reakce okolí.
Je potrat lidské právo, či vražda? Poslanci se neshodnou, zákon měnit nechtějí |
Z těchto důvodů si také nepřála, aby ve článku zaznělo její pravé jméno. „Vždy, když se s někým o sterilizaci bavím, skončím jako sobec, který připravil společnost o výdělečný článek a jako ten, kdo v důchodě skončí sám,“ řekla. V rodině však našla podporu, stejně tak jako mezi nejbližšími kamarády a u partnera.
Jsem privilegovaná žena
Podobný postoj k mateřství má i Zuzana. Hledala formu antikoncepce, která bude maximálně účinná, trvalá a ekologická. K podstoupení sterilizace ji přimělo i chování společnosti k bezdětným ženám. „Poslouchat pořád, jak ‚změním názor‘ a že ‚v tvém věku jsem taky nechtěla‘, je fakt otravné,“ míní. Že chce jednou zákrok podstoupit, věděla již v šestnácti letech. Od té doby jenom čekala, až bude v legálním věku.
Sterilizaci lze v Česku provést z jiných než zdravotních důvodů, tedy na přání ženy, pokud dovršila 21 let věku. Obvykle přichází s doporučením od svého registrujícího gynekologa nebo sama s žádostí o provedení sterilizace.
Sterilizace v ČeskuOd 21 let je možné provést ženě sterilizaci na její vlastní žádost. Z vážných zdravotních důvodů může být provedena u žen starších 18 let. Výkon na vlastní žádost si hradí pacientka sama, sterilizaci ze zdravotních důvodů hradí pojišťovna. Provádí se laparoskopicky odstraněním vejcovodů. Lze ji provést i při císařském řezu v průběhu operace. |
Ještě před provedením zákroku je lékař povinen podat pacientovi informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. „Mezi podáním informace a udělením souhlasu musí být přiměřená lhůta. Jde-li o sterilizaci ze zdravotních důvodů, lhůta musí být nejméně 7 dnů. Pokud jde o sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů, lhůta musí trvat nejméně 14 dnů,“ vysvětlil primář Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 1. Lékařské fakulty UK Peter Koliba.
Pokud žena o sterilizaci i po uplynutí lhůty stojí, dostaví se do nemocnice nebo na kliniku a podstoupí zákrok, který netrvá déle než 20 minut. Po něm následuje jednodenní hospitalizace. Efekt sterilizace je nevratný a plodnost ženy přirozenou cestou je doživotně vyloučena. „I když riziko selhání metody je v literatuře udáváno 0,5 procenta,“ připustil Koliba.
„Byla to naprosto bezbolestná, jednoduchá procedura. Hned druhý den mě z kliniky propustili,“ popsala Zuzana zákrok, který postoupila v dubnu.
Je ráda, že se nemusí bát nechtěného otěhotnění ani myslet na antikoncepci. „Ale hlavně si připadám jako mimořádně privilegovaná žena. Můžu si sama rozhodnout o svém těle, a to je výsada, kterou i v západním ‚civilizovaném‘ světě má málokterá žena. Dodává to velký pocit síly a sebevědomí,“ pochvaluje si.
Je jí však „zle“ z protipotratové politiky, která se v některých zemích zintenzivnila. „Vlastně tím dělají z těhotenství a mateřství trest. To mi přijde úplně zvrácené, jak vůči matce, tak vůči dítěti,“ poznamenala Zuzana.
Neptáme se Polek, proč chtějí potrat v Česku, říká spoluzakladatelka sdružení |
O potratech se začalo i v Česku více debatovat poté, co v červnu Nejvyšší soud USA skončil ústavní ochranu práva žen na interrupci. Nyní se proto pravidla liší stát od státu, přičemž některé státy USA již pravidla zpřísňují. V některých částech Spojených států jsou potraty povoleny až do šestého měsíce těhotenství, jinde za jeho provedení hrozí i pět let vězení.
V Evropě je právo na interrupci velmi omezeno na Maltě, v Andoře nebo Lichtenštejnsku, zákrok je tam povolený pouze za účelem záchrany života matky. Zcela jsou zakázány ve Vatikánu. V Monaku v případě ohrožení života matky, plodu počatého při znásilnění nebo plodu s vývojovou poruchou.
Jeden z nejpřísnějších protipotratových zákonů platí v sousedním Polsku. Od ledna 2021 je umělé přerušení těhotenství možné jen v případě, že geneticky poškozený plod ohrožuje život matky nebo došlo k početí v důsledku trestného činu.
Lékaři mají však často strach interrupci vykonat i v případě, že je v souladu se zákonem. V prosinci minulého roku tamní poslanci prosadili zavedení registru těhotných žen, který úřadům umožní posílit nad Polkami dohled.
