Na hřmot motorů amerických bombardérů, dunění vybuchujících pum a sloupce kouře nad střechami Jaroslava Peková nikdy nezapomene.
"Druhý den jsem viděla tu hrůzu," říká Peková k náletu, jenž jen pár týdnů před koncem druhé světové války zničil část města.
Nikdy se pořádně nevysvětlilo, proč vlastně Spojenci Prahu bombardovali. Šlo o náhradní cíl za Drážďany, které skončily v troskách o dva dny dříve, než se letadla objevila 14. února roku 1945 nad Prahou? Šlo o navigační chybu?
Jaroslava Peková má jasno, proč k celé události, při níž přišlo o život sedm set Pražanů, došlo. A to nikoli proto, že shodou okolností pracovala jako tlumočnice v americké armádě na posádce ve Vídni, ale proto, že po roce 1990 prováděla po Praze turisty jako průvodkyně.
"Jednou, někdy na počátku 90. let, jsem tu měla autobus plný Američanů. Když jsme byli na Václavském náměstí, kde tehdy při náletu bylo zničeno několik domů, tak jsem jim o bombardování a navigační chybě vyprávěla," vzpomíná.
Ve skupině byl i starší muž s manželkou. Vyslechl si vyprávění a pak se prý smutně vložil do hovoru. "Když teď vidím, jak je Praha krásná, tak toho strašně lituji, ale jsem jeden z letců, kteří vám tehdy ty bomby na hlavu házeli," řekl prý Američan.
Navigační chybu přitom vyvracel. "Říkal mi: ´Jsme školení, nikdy bychom se takto nespletli. Naházeli jsme to tam, kam jsme měli. Omlouvám se, ale rozkazy jsme poslouchat museli, byli jsme vojáci.´ Šokovalo mě to, protože se považuji za patriotku, ale oceňovala jsem, že to dokázal přiznat," popisuje tehdejší náhodné setkání Peková.
Letecký útok z poloviny února měl kromě životů na svědomí i stovku zničených domů.
