Ani jeden z politiků nepředvedl brilantní argumentaci ani vzor džentlmenského způsobu vedení debaty. V obojím však snaživý Topolánek zjevně schlíplého, jakoby "zdRathovaného" premiéra předčil.
Podobně dosud ODS přesvědčivě poráží ČSSD v průzkumech voličských preferencí. Proč si tedy lidé přejí, aby příští vládu sestavoval pan Paroubek? Je jako premiér tak dobrý? Nebo předseda ODS jako šéf opozice tak matný?
Pan Paroubek je jistě muž na svém místě. Po trapné Grossově éře-aféře vrátil sociální demokracii sebedůvěru. Učinil z ní opět volitelnou stranu. Je to jeho osobní zásluha. Snaží se vzbudit dojem, že je rozhodným a schopným šafářem země.
Objevuje se na možných i nemožných místech, létá vrtulníkem, píše, řeční. Dokáže z Úřadu vlády vykřesat reklamní agenturu, která vnucuje lidem zboží s názvem Paroubek.
Mirek Topolánek naopak není příliš na očích. Cestuje a připravuje se. Nedělní debata ukázala, že v umění oslovit diváky pokročil.
Premiér má velkou mediální převahu. On rozhoduje, na jeho ústech všichni visí. Tato převaha však v horké kampani zmizí. Pak mu, zdá se, bude předseda ODS zdatným soupeřem. Ne proto, že by byl tak silný. Spíš proto, že Paroubkovu sílu nafukuje reklamní bublina. Přesto si ho lidé podle průzkumu přejí za příštího premiéra.
Roli v tom může hrát ještě jeden fakt. Pokud jsou dotázáni na hlavu nové vlády, nemusí vzít úvahu, co ta vláda znamená. Vláda sociální demokracie při současném rozdání karet, které míchal právě Paroubek, znamená téměř jistě vládu s komunisty. Ať už přímo nebo skrytě. Voliči si budou muset položit otázku, zda to chtějí.
Ve volbách také nedostanou na vybranou mezi Paroubkem a Topolánkem, nýbrž mezi jasnými vizemi řízení státu. Budou se rozhodovat buď pro byrokratický, takzvaně sociální stát s komunisty, nebo pro liberální model, který skýtá méně jistot, ale snad více příležitostí a svobody.
