Tedy především pro rodiče věřících dětí. Pokud totiž chtěli zapsat svoje děti do nepovinné výuky náboženství, museli vyplnit přihlášku, kterou si vyzvedli u vedení školy.
„Cílem KSČ bylo do výuky přijímat co nejnižší počet věřících žáků, aby mohly být vykázány pozitivní výsledky v souvislosti s politikou ateizace společnosti. Ředitelé a učitelé tak v některých případech kladli před rodiče různé překážky či na ně vyvíjeli psychický nátlak, aby od přihlášení dítěte do výuky odstoupili,“ říká zástupce vedoucího Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity Jiří Zounek, který se spolupodílel na výzkumu Každodenní život základní školy v období normalizace pohledem učitelů.
Na začátku školního roku se za minulého režimu, podobně jako i při jiných slavnostních příležitostech, silně projevovala ideologická výchova. Kladl se především důraz na socialistické zřízení státu a jeho výhody nebo komunistickou ideologii.
Učitelky o prázdninách připravovaly nástěnky s fotkami pohlavárů, zdobily třídy, vyvěšovaly vlajky se socialistickými hesly jako „Za školu radostnou, bojovnou, vlasteneckou, za školu socialistickou“. Zahájení školního roku obyčejně také doprovázely projevy ministrů.
„Když jsem chodil na gymnázium, vedení školy postavilo na začátku školního roku před rozhlas rádio, kterým nám přenášeli do tříd projev ministra školství. Učitel nám řekl, ať se posadíme, jsme zticha a posloucháme soudruha ministra. Ministr říkal, že nás vítá, že jsme budoucnost národa, že na nás velmi záleží a že společně vybudujeme hezké zítřky a dokončíme socialismus,“ vzpomíná ředitel smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblík.
Jindy zase k žákům promlouval ředitel školy. „Školní budovy v celé naší republice se dnes rozezněly radostným ruchem. Všem našim žákům dnes připomínám: Jdi slavnou cestou otců svých a matek, čest v srdci svém vždy chraň,“ vyslechli si například žáci v roce 1966.
Učitelé nevěděli, zda si mohou důvěřovat
Matoucí a nejasný byl pro učitele začátek školního roku 1968/69. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna proběhla v době, kdy se řada učitelských sborů teprve scházela po letních prázdninách, aby naplánovala chod školy a výuku.
„Z vyprávění našich respondentů vyplynulo, že tato setkání byla plné obav. Nejenom z toho, co a podle čeho se bude vyučovat, ale jaký postoj k aktuálním událostem vlastně zaujmout. Zda případné odsouzení či přivítání vpádu vojsk Varšavské smlouvy nebude mít v budoucnu následky například v podobě vyhození z učitelského místa,“ přiblížil Zounek.
Účast státníků na zahájení školního roku 2017/2018
|
Učitelé se tak museli rozhodnout, jestli o nastalé situaci diskutovat s kolegy, nebo ji vůbec nekomentovat. „V danou chvíli tyto diskuze mohly představovat i určité ohnisko sporů mezi učiteli, které mohly dále ovlivnit již tak narušenou přípravu na nový školní rok,“ vysvětlil Zounek.
Během pražského jara se učitelé na řadě škol zbavovali dobových učebnic plných ideologických formulací, či je proškrtávali. Do popředí se totiž tehdy dostávala mnohá do té doby zakázaná témata související například s obdobím první republiky nebo prvním československým prezidentem T. G. Masarykem.
„Po 21. srpnu najednou učitelé stáli před obtížným úkolem: pokračovat v linii zahájenou pražským jarem, nebo se „pro jistotu“ navrátit k látce a učebnicím, které před pár dny ještě zavrhovali? O několik měsíců později již bylo ovšem jasno...“ říká Zounek.
Před rokem 1989 chodily děti do školy od pondělí do pátku. Navíc ale do roku 1968 musely do školy i v sobotu, která byla označována jako pracovní den.
„Dnešní žáci již nezažijí vyučování na tzv. směny, kdy část dětí navštěvovala školu ráno a část dopoledne. Směnné vyučování je ovšem typické zejména pro první léta komunistického režimu, kdy na školách po provedených čistkách v učitelských sborech byl znát citelný nedostatek učitelů,“ říká Zounek.
Na venkově začínal školní rok později
Pokud se podíváme ještě dál do historie, školní rok se lišil i podle místa, kde škola byla. „V 18. století začínal školní rok ve městech 3. listopadu a končil v sobotu před Květnou nedělí (neděle před Velikonocemi - pozn. red.). Další vyučování začínalo v pondělí po první neděli po Velikonocích a končilo na sv. Michala (29. září),“ říká Jana Bartošová z Národního pedagogického muzea.
Na venkovských školách oproti tomu začínala výuka až 1. prosince a trvala do konce března. Do školy chodily devíti až třináctileté děti, které rodiče přes zimu tolik nepotřebovali v hospodářství. Další výuka navázala po Velikonocích a končila 29. září. Přerušena byla jen třítýdenním volnem v období žní. Volné dny měly děti také o církevních svátcích.
„V roce 1882 byly prázdniny na obecných školách ve větších městech sjednoceny s prázdninami na místních středních školách, čímž se prodloužily na osm týdnů, ale ubylo feriálních (volných) dnů,“ sdělila Bartošová.
Teprve výnos Ministerstva školství a národní osvěty z 12. 7. 1925 zavedl pravidlo, že školní rok na obecných, měšťanských a středních školách je zahájen 1. září a končí 31. srpna, letní prázdniny trvaly od 29. 6. do 31. 8.
Oproti dřívějšku mají děti dnes volno i o zimních prázdninách. Dřív bylo volno o církevních svátcích. V 80. letech 19. století bylo zavedeno volno od 24. do 27. prosince a volno na Silvestra. Od roku 1935 pak měly volno už od 22. prosince do 2. ledna.
 |
