Proč jste se sešel s Miroslavem Šloufem pár dní před volbou?
Pana Šloufa jsem viděl podruhé v životě. Zavolal, že se se mnou chce sejít. Proč, to mi nesdělil. Pozvání jsem přijal proto, že pan Šlouf je nejbližší spolupracovník pana Zemana. Byl velmi srdečný, popřál mi k narozeninám a setrvali jsme v krátkém rozhovoru. Jeho obsah kopíroval to, co pak říkal v médiích. A to bylo všechno.
Nebylo vám divné, že se s vámi chce sejít zrovna pan Šlouf?
Právě proto jsem byl zvědav, proč mě kontaktuje, ale neviděl jsem na tom nic tak divného. Spíš jsem se pak divil, co z toho udělala média a že v tom sehrály roli tajné služby. Bylo evidentní, že to bylo nějak vyprovokováno a posloužilo to k ovlivnění prezidentské volby. Ze setkání dvou lidí vzniklo mé nařčení z korupce.
Působil jste ve firmě Efficient Investments, jejíž dceřiná společnost půjčila peníze Stanislavu Grossovi. Dostal jste se tam přes Vladimíra Kroužeckého. Čím si vás získal?
Po volbách v roce 2002 bylo jasné, že Václav Klaus končí jako předseda ODS, a jeho prezidentské šance nebyly příliš realistické. Hledal jsem možnost dalšího uplatnění. Pan Kroužecký přišel s tím, že jeden anglický investor chce založit poradenskou firmu. Zdůrazňuji, že to byla vedlejší aktivita, byl jsem tři měsíce neexekutivním členem tříčlenného představenstva firmy.
Věděl jste, že firmy pana Kroužeckého nesplácely úvěry IPB, kde jste dříve také působil?
Ne. Já neměl přehled, s kým banka obchodovala. Považuji ale za naprosto absurdní konstrukci, že loňská transakce pana Grosse souvisí nějak skrze mou osobu s prezidentskou volbou v roce 2003. Financovala ji jiná firma než ta, ve které jsem před pěti lety krátce působil.
Čtěte v MF DNES
Kdo je Jiří Weigl? Čtěte pondělní Publicistiku MF DNES
