K fitness tě před jedenácti lety přivedlo nízké sebevědomí. Proč chodíš cvičit dnes?
Dnes už je z toho rutina. Je to denní chleba, prostě jako čistit si zuby. Organizuji si den a už počítám s tím, že v nějaké jeho části bude trénink. Bez něj už můj den není kompletní. Nenutím se do toho, beru to jako normální věc.
Co ti to přináší do běžného života?
Cvičení extrémním způsobem vybuduje disciplínu. Navíc mě to pořád naplňuje. Největší škoda prostě je, když někdo nedělá nic. Přitom většina z nás má dar dělat všechny fyzické věci naplno. Ať už je to cyklistika, nebo lezení po horách.
Velkých snů se člověk musí trochu bát. Když má člověk malé cíle, tak nikdy nedojde tak vysoko.
