Ne, že by komunisté minimálně v roli tichého koaličního partnera už nebyli: za krátké vlády premiéra Jiřího Paroubka (2005-2006) se tento šéf ČSSD bez rozpaků obracel právě na poslance komunistické strany, když se mu nedařilo něco prohlasovat s tehdejšími koaličními partnery - lidovci a Unií svobody.
Do vlády je ale nevzal, byť v památné větě vyřkl, že „zákony, které jsou potřeba ve prospěch lidu této země, bude schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli marťani, tak třeba s marťany“.
Letos na podzim ale jako by politici sondovali, zda za deset let od éry Jiřího Paroubka nenastal čas na skutečné vládnutí s komunisty na koaliční úrovni.
Spoluvláda? Bude záležet na výsledku voleb, řekl Sobotka
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nyní na dotaz Hospodářských novin (HN), jak vidí možnost spolupráce s KSČM na vládní úrovni, odvětil: „To bude záležet na výsledku voleb do Sněmovny. Nebudu dělat účet bez hostinského.“
Tedy žádné jasné odmítnutí vládní spolupráce od šéfa strany, která má vládní spolupráci s nástupkyní KSČ zakázanou takzvaným bohumínským usnesením. Sobotka před třemi lety připustil (více zde), že by strana mohla hlasovat o jeho zrušení.
„Dokážu si představit spolupráci s komunisty pouze na základě jasných mantinelů, které se týkají bezpečnosti České republiky. Tedy nezpochybňování členství v NATO a proevropské orientace vlády,“ řekl nyní Sobotka v rozhovoru s HN na téma vládní spolupráce s komunisty. Právě členství v Severoatlantické alianci ale KSČM vadí zcela zásadně.
Sobotkova sociální demokracie je přitom tvořena dvěma názorovými proudy - liberálním, hlásícím se k příslušnosti k demokraciím Západu a k tradici tamějších levicových stran, a druhým, v němž se sdružují k Západu kritičtí či až otevřeně prorusky vystupující politici. Sobotka patří k prvnímu proudu, lidé jako Michal Hašek, Jaroslav Foldyna či Stanislav Huml ke druhému.
S oponentními názorovými proudy se na rozdíl od Sobotky nepotýká předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Ten možnou vládní spolupráci s komunisty připustil před měsícem. A prakticky zároveň ji vyloučil.
Na dotaz Týdnu, zda by mohlo hnutí ANO sedět s komunisty ve vládě, začátkem září řekl: „Určitě bychom tam s nimi být nechtěli. Ale pokud vznikne po volbách nějaká situace, tak budeme vyjednávat se všemi. Proč bychom měli komunisty ignorovat? Jaký je k tomu důvod?“
Právu ale ve stejné době řekl: „Já určitě nepůjdu do žádné koalice s KSČM na vládní úrovni“.
Z učebnice taktiky koaličního boje
Z pohledu Sobotky i Babiše může být veřejné pohrávání s myšlenkou vládnutí s pomocí komunistů vzkazem určeným právě rivalovi v současné koalici: nejsme odsouzení vládnout jen s vámi, umíme se dohodnout i jinde. Což by mohlo hrát roli například ve scénáři, v němž by ANO a KSČM získaly ve sněmovních volbách v dolní komoře parlamentu většinu a ve hře by se ocitla možnost jednobarevné vlády s tolerancí komunistů.
Vysvětlení ale může být ještě prostší. Jak ANO, tak ČSSD nejde o příští sněmovní volby, do nichž ostatně zbývá ještě hodně času, ale o namlouvání si komunistů pro utváření nových krajských koalic. To začne už v sobotu odpoledne, jakmile budou rozdělené mandáty v krajských volbách.
