Přečteme si nejspíš - a je logické, že důvody je třeba rozebírat - že Zeman byl přímočařejší, že účel světil prostředky, že Schwarzenberg v kampani několikrát chyboval. Že se připravil o Sudety, když popletl slovíčkaření o dekretech... Prostě pět deset důvodů, znáte to.
Dopadnout volby opačně, četli bychom si na těch samých místech, jak mezi lidmi převládla touha skoncovat s hrubiánstvím a estébáckými praktikami, že dali na umělce a Zeman dostal "polibek smrti" tím, že ho pár týdnů po vyhlášení kritizované amnestie podpořil jeho opozičněsmluvní partner Václav Klaus.
Obojí by mělo svůj díl pravdy, ale nebylo by to úplně výstižné. Byť se procentuální rozdíl může jevit velký, je to 2,7 vůči 2,2 milionu. Ani jedna skupina není malá. A rozhodně to není vítězství stylem deset nula a ty víc než dva miliony voličů, kteří volili jinak než vy nebo já, s vámi nebo se mnou budou nadále žít ve stejné zemi.
Volby však rozhodovala strategická úroveň, ne jednotlivosti. Těžko si představit, že někdo chtěl volit Schwarzenberga, ale poté, co ministr vložil do urny hlas bez obálky, to "hodil Zemanovi" nebo zůstal doma. Těžko si představit Zemanova voliče, který uviděl vídeňské video se Šloufem a na jeho základě změnil názor.
Strategická úroveň je jinde. V tom, že jsme dříve ekonomickou úroveň a ceny v Německu měli za nedostižné a teď tam jezdíme nakupovat. V tom, že téměř každý týden slyšíme nový návrh, jak ty daně musejí být vyšší, abychom udrželi schodek rozpočtu pod hranicí, která běžnému smrtelníkovi neřekne vůbec nic. Že se na nás odevšad valí, že jsme svou budoucnost prožrali.
Na strategické volební úrovni se zkrátka buď a) máme hůř, b) máme pocit, že se máme hůř, nebo c) aspoň poměrně bezprostředně vidíme, že nějaké ekonomické "hůř" existuje a že se mít hůř můžeme. Věřím, že právě tenhle ekonomický aspekt, třebaže skrytý ve stínu zdivočelé kampaně, hrál zásadní roli.
Můžeme se přít, zda Schwarzenberg do volby vůbec měl jít a zdali to opravdu nemohlo dopadnout jinak. Budou to řeči generálů po bitvě. Karel Schwarzenberg, vicepremiér mimořádně nepopulární vlády, měl strategickou rovinu proti sobě.
