Ve své řeči při předání ocenění jste zmínil, že jste se kdysi zachoval jako blbec a Klára Šimáčková Laurenčíková vás musela opravit. O co šlo?
Týkalo se to romské otázky. Když jsem někdy v roce 2013 vstoupil do politiky, našel se status někdy z roku 2010, kde jsem se ne úplně vhodně k této problematice vyjadřoval. Dostal jsem hodně „hejtů“. Zčásti zaslouženě, zčásti se mnou mohla být větší trpělivost. Ale Klára jediná mi zavolala a řekla: „Přijď, já ti to vysvětlím.“
Takže jsem za ní zašel, ona mi vysvětlila, jak se to s romskou problematikou má a kde jsou citlivé oblasti. Pomohla mi tu věc pochopit. Bylo to krásné v tom, že když se na vás valí hejty, máte tendenci se bránit a moc neposloucháte a nehledáte, jestli jste někde udělali chybu. Ale když vám někdo nabídne pomocnou ruku, začnete nad tím přemýšlet. To je dobrý princip, kterého se držím i v politice. Když to jde, zkoušet s lidmi mluvit, než se rovnou pouštět do útoku.
Třeba během covidu jsme si s trochou nadsázky říkali, že bude „baby boom“, ale ono ne. Byl „boom“ násilí.