Neštěstí se stalo před čtyřmi lety na parkovišti u nákupního centra v Havířově. Když muž naložil nákup do auta, usedl za volant a začal couvat, vběhlo mu pod kola roční dítě, které bylo u obchodu mezi bytovkami s matkou a babičkou (o nehodě čtěte zde).
Vážně zraněnému dítěti už záchranáři nedokázali pomoci a muž byl následně u soudů uznán vinným z usmrcení z nedbalosti, za které dostal roční podmínku, zákaz řízení a povinnost nahradit škodu.
Ústavní soud (ÚS) se jej však v úterý zastal s tím, že obecné soudy věc posoudily „extrémně vadně“ a porušily jeho právo na spravedlivý proces. Muž totiž podle nejvyšší instance zkrátka nemohl předvídat, že k nehodě dojde. Tudíž soudy nemohly dovozovat jeho zavinění ať už vědomé či nevědomé.
„Nelze přijmout názor, že pokud spolu hovoří dva lidé, musí řidič automaticky předjímat, že dítěti nevěnují dostatečnou pozornost a v budoucnu ztratí kontrolu nad jeho pohybem,“ konstatoval soudce zpravodaj Jan Musil.
Dítě se navíc od žen, které tou dobou stály s kočárkem u svého auta ob jedno parkovací místo od couvajícího vozu, nevzdálilo v momentě, když si povídaly. Neštěstí se stalo v okamžiku, kdy matka dávala peněženku do tašky a babička se ohlédla na svého staršího vnuka, který se tou dobou vracel z obchodu s nanukem.
„Můj klient u obecných soudů využil svého práva a nevypovídal. Uvedl, že mohl pozorovat situaci, kdy ženy měly dítě v úzkém kontaktu mezi sebou, každá asi na jeden metr od sebe, ovládaly jej. Tohle potvrdily i samotné svědkyně u hlavního líčení u okresního soudu, že dítě z ničeho nic najednou bylo pryč,“ uvedl advokát řidiče Petr Kausta. Soudní znalec potvrdil, že muž couval rychlostí pomalé chůze.
Ne vždy má tragédie viníka
Nejvyšší soud, k němuž se dotyčný po verdiktu krajského soudu loni v březnu dovolával, ještě upřesnil, že se podle něj muž dopustil přímo vědomé nedbalosti, protože spoléhal na to, že dítě z pozornosti matky neunikne. Uvedl také, že řidič by měl vždy couvat s pomocí pověřené osoby, pokud za auto dostatečně nevidí.
Tento paušální požadavek ÚS označil za nepřiměřený a nerealizovatelný. Nejvyšší soud si při jeho vyslovení podle něj trochu nepochopitelně pomohl analogií s dřívějším neštěstím při couvání autojeřábu.
„Nejvyšší soud došel k závěru, že vždy při couvání z parkoviště, i kdyby tam nikdo nebyl, si řidič musí náležitě zajistit poučenou osobu, nebo troubit. Asi si dokážeme všichni představit, jak by to vypadalo na obřích parkovištích u hypermarketů. Zaznívaly i názory, že můj klient měl jít za ženami a říct jim, že bude couvat, ať si dítě hlídají. Jenže ony ho přece hlídaly,“ doplnil Kausta.
ÚS vytkl obecným soudům snahu dovozovat vinu ze silničních předpisů, které jsou však pro účely tohoto případu velmi vágní. Další nedostatek spatřuje ve snaze hledat za každou cenu viníka, přestože je jasné, že k tragickým událostem někdy dochází i bez cizího zavinění. K této variantě v tomto případě podle něj dostatečně nepřihlédly. „Je mylné se domnívat, že je vždy potřeba stíhat konkrétní osobu, někdy zkrátka neexistuje trestní odpovědnost,“ podotkl soudce zpravodaj.
Věc se nyní vrací zpátky na začátek k okresnímu soudu. „S nálezem jsem spokojen, Ústavní soud vyhověl všem námitkám mého klienta. Předpokládám, že obecné soudy budou respektovat jeho právní názor a mohly by v tomhle směru dojít k opačným závěrům ohledně viny, než dospěly dosud,“ doplnil Kausta.
