Podle Nejvyššího soudu (NS) nezbavila řidiče trestní odpovědnosti ani skutečnost, že tragickou nehodu spoluzavinila rodina chlapce, která jej nakrátko spustila z očí.
Povinností řidiče při couvání je zvýšená obezřetnost, zvláště v obytné zóně a v místech se zvýšeným pohybem lidí, zdůraznil Nejvyšší soud v usnesení zveřejněném v jeho databázi. Odsouzený podle soudu chyboval, když si nevytvořil bezpečné podmínky pro couvání. O dítěti na parkovišti věděl. Mohl například zatroubit nebo si sjednat k couvání pomocníka, jenž by mu ukazoval.
Neštěstí se stalo v červnu 2012 před supermarketem v Havířově. Na parkovišti stála matka se dvěma dětmi a babičkou. Chlapce nikdo nehlídal zrovna v okamžiku, kdy z parkovacího místa vyjíždělo osobní auto. Dítě utrpělo vážná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehlo. Krajský soud v Ostravě loni potrestal řidiče ročním vězením s podmíněným odkladem na 1,5 roku.
Mužova obhajoba spatřovala příčinu neštěstí výhradně na straně matky a babičky. V době, kdy kolem skupinky procházel k autu, byl prý chlapec pod dozorem rodiny. Řidič prý nemohl čekat, že se mu matka s babičkou přestanou věnovat.
Upozornila také na to, že parkoviště není obytnou zónou v pravém slova smyslu, natož místem pro hry dětí. Chlapce navíc s ohledem na jeho výšku vůbec nemohl za autem vidět. Podle NS ale pochybení rodiny nezbavuje řidiče trestní odpovědnosti. Bez jeho vlastní neopatrnosti by se nehoda nestala.
Řidič musí být obezřetný a nespoléhat na náhodu
Podle předsedkyně senátu Milady Šámalové překvapené reakce svědčí o tom, že část řidičů nezná své zákonné povinnosti. „Řidič nesmí spoléhat na náhodu,“ zdůraznila Šámalová.
Pokud to vyžadují okolnosti, musí řidič podle zákona zajistit bezpečné otáčení nebo couvání s pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby, případně může alespoň zatroubit. Šámalová zároveň uvedla, že mnozí čeští řidiči jezdí bezohledně a že by se autoškoly měly zaměřit na znalost předpisů.
Soudce NS podle předsedy trestního kolegia Stanislava Rizmana překvapily negativní reakce. Soud dostával například nesouhlasné i útočné e-maily. Podle Rizmana ale rozhodnutí není překvapivé, vychází ze zákona i z ustálené judikatury posledních desetiletí.
