V tom jim sekunduje vlivná administrativně-úřednická lobby těch, kteří se až doposud "živili Evropou" a kteří si slibovali od euroústavy rozšíření svého operačního prostoru. Výsledkem je bezradnost, zmatek a hysterie.
A přitom se nic hrozného zatím nestalo: EU přece funguje beze změny na stávajícím smluvním základě, podle něhož jsme do ní vstoupili i my. Nebyla poražena evropská integrace, pouze jedna konkrétní představa o ní. Nejdůležitější je nyní postupovat podle platných evropských smluv, aby EU i nadále zůstala důvěryhodným právním společenstvím. Nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo účelové ohýbání právního rámce ve snaze prosadit ratifikaci euroústavy za každou cenu. Bohužel se zdá, že právě k tomu se někteří chystají.
Euroústava je bez nejmenších pochyb právně neplatná. Evropská komise mi před časem potvrdila v odpovědi na mou interpelaci, že, cituji: „Na základě článku 48 Smlouvy o Evropské unii a článku IV-447 Smlouvy o Ústavě pro Evropu, nevstoupí Smlouva o Ústavě pro Evropu v platnost, pokud nebude ratifikována v jednom z členských států.“
To se již stalo ne v jednom, ale dokonce ve dvou státech. Proč tedy pokračovat v ratifikaci dokumentu, který stejně nemůže vstoupit v platnost, protože tomu brání francouzské a nizozemské ne? Odpověď je nasnadě a je více než nedůstojná: další ratifikace sice nemá žádný právní význam, ale má posloužit jako nástroj psychologického nátlaku na "neposlušné" země, které snad postupem času "změknou" a referendum si pak pěkně zopakují, tentokrát se "správným" výsledkem. Takovou nehoráznost se i její zastánci bojí říci nahlas, aby proti sobě Holanďany a Francouze ještě víc nepopudili.
Proto se oficiální zdůvodnění k pokračování ratifikace hledá v jednom z protokolů k návrhu euroústavy, v němž se praví, že pokud do dvou let ratifikují euroústavu 4/5 členských zemí, bude se Evropská rada zabývat situací tam, kde ještě k ratifikaci nedošlo (neboli "vznikly potíže"). Vyjádřil se tak např. bývalý eurokomisař Telička (MFD 1. 6.), na tuto argumentaci přistoupil i premiér Paroubek. Jde však o pouhé matení veřejnosti – právě proto, že citované ustanovení je součástí v tuto chvíli neplatného dokumentu. Není tedy právně závazným návodem k dalšímu postupu, ale pouze právně nezávaznou politickou deklarací. Je to naivní a zároveň nebezpečné.
Opravdu si někdo myslí, že podobné triky jsou s to oživit již mrtvou smlouvu? Opravdu si někdo myslí, že budoucí uspořádání EU lze postavit na obcházení platného práva EU – jinými slovy na podfuku?
Opravdu si někdo myslí, že to takhle může a bude fungovat? Jediné, čeho se tak dosáhne, bude podrytí právního základu EU, které může vyústit v erozi celého evropského integračního procesu. Uvědomují si zastánci výše uvedeného postupu, s čím si zahrávají? Nebo signál z Francie a Nizozemska ještě nepochopili?
V tom případě by se měli rychle probrat a vyrovnat se s realitou. Měli by uznat, že euroústava byla slepou cestou, kterou je třeba opustit. Výzvy soudobého světa i rozmanité a protichůdné zájmy stále rostoucího počtu členů EU vyžadují nová, pružnější východiska evropské spolupráce. Nebojme se je hledat. Dosavadní unifikační šablona se pádem euroústavy definitivně vyčerpala.
