Ve volbách v roce 1990 si občané mohli, místo jednotné kandidátky Národní fronty, kterou vedle KSČ tvořili ještě lidovci a socialisté a řada svazů spolupracujících s vládnoucími komunisty, vybrat z nabídky demokratických stran. Pro mnohé z nich to bylo poprvé v životě.
Horkým kandidátem na vítězství byli lidovci v čele se svým novým, už porevolučním předsedou Josefem Bartončíkem.
Jenže těsně před volbami oznámil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml, že Bartončík byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, komunistické tajné policie. Spolupráci zveřejnil v době, když už zákon zakazoval zásahy do kampaní. Pro jednu z největší krizí přechodu od totality k demokracii se vžilo označení Bartončíkova aféra.
Rumlův krok podpořil tehdy už prezident Václav Havel. O dlouhodobé a placené spolupráci tehdy nově zvoleného předsedy lidovců a místopředsedy Federálního shromáždění podle Havla nebylo pochyb.
První svobodné volbyPrvní demokratické volby po skončení komunistické totality se v Československu konaly ve dnech 8.–9. června 1990. Do Federálního shromáždění v českých zemích kandidovalo 16 stran, do Národní rady třináct. Zvítězilo Občanské fórum (OF) před komunisty a lidovci. Do parlamentu se trochu překvapivě tehdy dostalo i Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko. OF získalo ve všech třech komorách nadpoloviční většinu křesel. Novou federální vládu sestavil Marián Čalfa. |
Podle svých vzpomínek uveřejněných v knize Prosím stručně se o spolupráci dozvěděl týden před volbami, tedy dříve. S Bartončíkem se setkal mezi čtyřma očima a navrhl mu, aby se vzdal všech svých funkcí i kandidatury. Ze zdravotních důvodů.
Havel tvrdí, že s tím souhlasil, ani jedna strana nestála o skandál před volbami. „Uchýlil se tehdy do nemocnice, odkud mi pak volal, aby potvrdil, že udělal to, na čem jsme se domluvili,“ popsal Havel.
Havel nato odletěl do Moskvy na schůzku představitelů Varšavské smlouvy. Odtud dění doma sledoval a zjistil, že Bartončík dohodu nedodržel a neodstoupil.
Ruml se tedy rozhodl informovat o jeho minulosti veřejně. Ve večerních televizních zprávách oznámil, že Bartončík spolupracoval s StB. Lidová strana, která se cítila Rumlovým vystoupením poškozena, pohrozila žalobou.
„Nebylo mi to milé, nemám tyhle veřejné popravy rád, ale zabránit jsem tomu nemohl,“ komentoval to zpětně Havel. Celé se to podle něj nemuselo stát, kdyby Bartončík dodržel slib a nespoléhal na Havlovo dobráctví. Podle Havla o porušení zákona nešlo. Dva dny před volbami sice bylo zakázáno agitovat pro strany a kandidáty, ale vyloženě mluvit o jejich spolupráci s StB podle něj zákon nezakazoval. „Úplně Honzu Rumla chápu, že chtěl lidem říct, kdo má tu drzost se v prvních svobodných volbách ucházet o jejich přízeň,“ uvedl Havel.
Zpráva z Rakouska
Ruml však nebyl zdaleka první, kdo upozornil na spolupráci Bartončíka s StB. Už v květnu 1990 vydal rakouský týdeník Profil informaci, že Bartončík byl spolupracovníkem s krycím jménem „Hájek“. Ten to tehdy dementoval a označil za pomluvy.
Důkazy mluví jinak. Bartončíkův svazek sice byl – stejně jako mnoho jiných – estébáky v prosinci 1989 skartován. Podle jeho zrekonstruované podoby i svědectví jeho řídícího důstojníka byl veden v kategorii tajný spolupracovník, ale neví se, jak důležité informace StB prozrazoval.
Aféra měla dohru i v budoucnosti. Kromě prohry a pocitu křivdy si lidovci z celé aféry odnesli nedůvěru k Havlovi a jeho lidem. Sblížil je až Václav Klaus a postoj k němu – Havel i lidovci ho svorně nesnášeli.
Straníci Bartončíka odvolali a novým předsedou strany se stal v září 1990 Josef Lux.
Ve veřejnosti tehdy aféra zanechala nejistotu, kdo byl a nebyl estébákem a kdo všechno má přístup k materiálům tajné policie.
