Možná si pamatujete na tatru, která jela koncem 80. let kolem světa. Lidé v zemi, odkud se nikam nesmělo, díky ní sledovali v televizi svět najednou zblízka, etapu po etapě.
Výprava byla tak slavná, že notoricky nepružná socialistická ekonomika narychlo jako hračku pro děti vyrobila model expedičního vozu s nezaměnitelnou nástavbou. Vznikaly dokonce populární papírové modely.
Teď tatra pojede znovu kolem světa, po dvaatřiceti letech. Tři roky na cestě. Šest set lidí, kteří by se měli zúčastnit a projet aspoň kus trasy. 270 000 kilometrů. Osmašedesát zemí. Plánovaných padesát sjetých pneumatik. To prý minimálně.
Vyrazit by se mělo příští rok v únoru z Česka přes Slovensko a Maďarsko na Balkán, odtud směr Turecko a Írán. Pak všechny středoasijské „stány“, Mongolsko a odtud do Vladivostoku. Tam je konec první etapy. Celkem 70 tisíc kilometrů.
Potom dvouměsíční přesun auta lodí do Chile, odtud expedice projede celou Jižní Ameriku. Celkem 40 tisíc kilometrů za pět měsíců.
Začalo to v Angole
Po krátkém přesunu lodí z Kolumbie do Panamy přijde cesta Střední Amerikou přes USA a Kanadu až na Aljašku a pak zase na jih až na Floridu. Dohromady devět měsíců a osm desítek tisíc kilometrů.
Pak už zbývá jen Afrika. Vyjede se z Kapského Města, potom přijdou země jako Namibie, Botswana, Tanzanie či Uganda, Gabon, Kamerun, Nigérie, Burkina Faso, Mauritánie, Senegal, Maroko – a pak už jen přes Španělsko domů. Devět měsíců a osmdesát tisíc kilometrů.
A všechno to začalo v Angole. Petr Holeček tam žil a Marek Havlíček na něj narazil, když jako první Čech objížděl autem celou Afriku. Teď je Holeček investiční konzultant a Havlíček podnikatel. „Měli bychom zase něco udělat,“ řekli si. „A mělo by to být něco pořádného.“ A tak na přípravě expedice strávili už rok.
Holeček měl jasno hned: „Když mi bylo deset, byl jsem si sáhnout na tu první tatru, když vyjížděla na cestu.“ Kromě toho je tatra vozem jeho srdce. V Angole měl malou dopravní firmu, nechal si tam dovézt tatrovky. Za dvanáct let s nimi sám najezdil statisíce kilometrů, ale hlavně si na nich všechno opravil, občas jen s pomocí selského rozumu, izolepy a kladiva.
Havlíček se bavil cestováním, podnikl cestu autem kolem Afriky a dodávkou kolem světa, celkem toho v cizině za volantem či řídítky motocyklu urazil tolik, že by desetkrát objel rovník. „Už jsem byl všude, samotného mě to už nebaví, a tak to chci zprostředkovat druhým,“ říká.
Těch „druhých“ má být na šest set. V autě má být stálá posádka čtyř lidí – řidič, kameraman, šéf projektů a průvodce, jinak to bude otevřená expedice. Kdo chce, může jet libovolný úsek, pokud bude volno. Do vozu se vejde maximálně čtrnáct lidí.
Rozpočet až 25 milionů
Cesta bude stát devatenáct až pětadvacet milionů korun. Zhruba polovinu dávají Havlíček a Holeček ze svého, desetinu mají dodat sponzoři, čtvrtinu mají zaplatit spolucestující úhradou svých nákladů. Symbolických pět procent by měla dodat sbírka na internetu.
Vůz se teprve vyrábí. Zatím je hotový podvozek. Jde o tatrovku z roku 2005, chystanou pro české vojáky do Iráku. Má najeto čtyři tisíce kilometrů. Vzniká nástavba, která je hodně inspirovaná původní tatrou z první cesty kolem světa.
„Je to vlastně takový obytný dům, bude tam sprcha, kuchyně a záchod, který bude určitě lepší než v indickém vlaku,“ říká Holeček, jenž má auto na starosti.
Posádka by měla být vždy na pár dnů soběstačná. Poveze si tisíc litrů vody, tisíc litrů nafty. A několik set kilogramů náhradních dílů. „V podstatě všechno bych měl být schopný opravit,“ říká Holeček.
V autě nebude jen posádka a dočasní členové expedice, kteří si pobyt zaplatí. „Protože si pamatujeme, jak nás první tatra kolem světa oslovila, když jsme byli kluci, a pak nás ta vzpomínka hnala do světa, chtěli bychom něco takového dopřát i dětem, které by takovou šanci jinak neměly,“ říká Havlíček. „A tak nabídneme místa i dětem z dětských domovů. Některé části trasy s námi pojedou, aby něco viděly a zažily dobrodružství, které by je mohlo pohánět jako kdysi nás dva ta první expedice.“
Výprava má jako každá správná expedice také přivézt nějaké dokumenty. Tahle se bude zajímat o běžné věci běžných lidí.
Kuchařka z cesty
„Z našich zkušeností víme, že nejzajímavější je obvykle to nejobyčejnější,“ říká Havlíček. „Kde spí, jak se učí, jak si vydělávají, s čím si hrají. A taky se budeme zajímat o to, co jedí. Chceme udělat kuchařku z cesty kolem světa.“
Budou to často záběry, zápisky a recepty z hodně neznámých míst. „Budeme expedice, tedy nebudeme jen jezdit po silnicích jako autobus,“ říká Holeček. „Chceme využít schopnosti vlastního terénního auta, které nás umí dovézt, kam chceme.“
„Nejtěžší etapa ze všech bude v Mongolsku, kde se podíváme do míst, kam vedou jen prašné pouštní cesty. Tu část bude řídit Martin Kolomý, ostřílený jezdec Rallye Dakar. Takže je jasné, že projížďka to vždycky nebude.“
