"Mohlo to být někdy v roce 1985. Gott tehdy přivezl tajemníkovi kultury ÚV KSČ, panu Müllerovi, k Vánocům videorekordér Sony Betamax. Odvezli jsme mu ho společně s Karlem. A tak jsem se jednoho večera setkal tváří v tvář s vrcholným politickým představitelem. Po příjezdu do Müllerovy vily mě Láďa Štaidl (skladatel) představil jako Karlova sekretáře a odborníka přes elektroniku. Zapojit a nastavit video bylo otázkou několika minut."
Z této vzpomínky je zřejmé, jak rozporuplný život vedl Karel Gott, jeden z nejúspěšnějších zpěváků české hudební scény. Gott udržoval vztahy s komunistickými pohlaváry, musel se občas setkat i s důstojníky Státní bezpečnosti, ale udržoval i čilé styky s tehdejší veksláckou smetánkou a budoucími kápy podsvětí.
Gott tak měl mnoho tváří. A žil vlastně dvojí život: veřejný život zbožňovaného umělce a tajný život plný veksláků, mafiánů a komunistických celebrit.
Jevany za 170 tisíc marek
MF DNES se začala Gottovou minulostí zabývat poté, co v právě vydané knize Kmotr Mrázek vyšlo najevo, jak těsné měl styky s někdejšími veksláky. MF DNES teď dokonce zjistila, že Gott prodal tajně Provodovi v osmdesátých letech svou luxusní vilu v Jevanech u Prahy.
Gott o tom nechtěl nikdy příliš mluvit. Provod, který si nyní odpykává ve vězení pětiletý trest za daňové podvody, však nechal u svých známých "utajovanou zpověď". Prý pro případ, že by se s ním někdy něco stalo. MF DNES ji získala.
A v jedné pasáži Provod vzpomíná i na to, jak koupil od Gotta jevanskou vilu za 170 tisíc marek."Za tuto cenu bylo možné v té době koupit na Vinohradech třicet bytů nebo šest standardních rodinných vilek. Z tohoto pohledu nebyla Gottova vila nijak levná. De facto jsem ale na tuto vilu pracoval pouze několik dní. Z tohoto pohledu tedy nebylo o čem přemýšlet. Perspektiva, že se mi někdy podaří utratit peníze, které mi v obchodě nepřetržitě rotovaly a objemově narůstaly, byla nulová. A jakékoli potřebné množství hotovosti bylo u mne tehdy obdobnou samozřejmostí, jako je pro nás voda tekoucí z vodovodu. S navrženou cenou jsem souhlasil," napsal Provod.
I kamarád zradí
Provod tehdy dovážel elektroniku a značkové oblečení. Jeho nelegálním kanálem pro kšefty byl zejména rychlík Vindobona, jehož prostřednictvím zboží pašoval. Část vydělaných peněz tak Provod legalizoval v nákupu jevanské vily.
"Koupil jsem od Gotta i veškeré vnitřní vybavení, včetně starožitností. Dvě věci mi ale Karel neprodal. Byla to malá soška, kterou dostal k narozeninám od své maminky, a nádherný benátský gobelín, který zdobil schodišťovou stěnu," napsal Provod.
Dodal: "Zapomněl jsem ale uvést důležitou věc: že jsem při placení Gotta poprosil, zda by nebylo možné, aby si dům nechal napsaný na sebe. Měl jsem obavu přepsat na sebe dům, který stál více, než bych ve svém zaměstnání domácího programátora vydělal za sto let. Dnes vím, že toto rozhodnutí nebylo správné. Vím, že to byla chyba. Poznal jsem, že nejvěrnější kamarád také někdy zradí."
Gottland
Provod se dodnes cítí být Gottem podveden. Později se totiž stalo něco, co oba muže rozkmotřilo. Provoda ještě v době komunismu zatkli a uvěznili. A když se Provod z vězení vrátil, potřeboval peníze.
Proto se s Gottem dohodl, že jevanskou vilu Gott v roce 1988 prodá tehdejšími státnímu podniku Narex – za 6,1 milionu korun. "Gott peníze od Narexu vyinkasoval a předal mi je v Praze na Smíchově," uvedl Provod, čímž naznačil, že Gott dělal v tomto případě Provodovi jakéhosi bílého koně.
Jenže po roce 1989 byla transakce prohlášena za nezákonnou a neplatnou. Po vleklých soudních sporech pak nakonec Gott i přes Provodův nesouhlas vilu oficiálně od Narexu koupil do svého vlastnictví a před dvěma lety v roce 2005 ji pak prodal podnikateli Janu Moťkovskému, který v ní vybudoval muzeum Gottland.
Gott za vilu dostal 11 milionů korun. Provod se s tím nikdy nesmířil. Do rekonstrukce vily vložil podle svých slov daleko více než 6,1 milionu, které od Gotta dostal.
Já jsem přece Gott
O druhé tváři Gotta se ale píše také ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti. Gott, ikona normalizace, musel s tehdejším režimem nějak vycházet. Jinak by nemohl cestovat do zahraničí.
Když se Gott vrátil v roce 1971 z Německa, hrozilo, že mu zakážou další zájezdy. Chtěl totiž v NSR zůstat. V tu chvíli byl Gott "jako beránek". "Má obavu, zda mu povolí vystupovat na 60-ti sjednaných turné v NSR, v případě, když mu to nepovolí, že by se musel oběsit nebo pustit plyn," napsal do protokolu důstojník StB.
Gott ale zároveň věděl, že ho režim potřebuje, a proto si občas dovolil i nějaký ten výstřelek. Od sovětské okupace uplynuly dva roky, když se Gott pohádal na letišti s jedním příslušníkem StB, ten pak do spisu napsal: "Diskutoval, co tady tanky mají co dělat, ať si jdou domů a jiné urážky na SSSR. Jak je možné, aby takový člověk, jako je Gott a jeho tajemník, jezdili do SSSR?"
Podivný konec
Jindy ale na komunisty nenadával a zaštiťoval se jimi. Když třeba jeho řidič překročil rychlost a policista na ulici ho chtěl pokutovat, Gott mu začal vyhrožovat, že si to s ním vyřídí "ti nahoře".
Ze spisů StB dokonce vyplývá, že se kvůli jeho kontaktům s pohlaváry Gotta tak trochu i báli. Když ho StB v roce 1979 podezřívala, že pomáhá manželce Alexandra Dubčeka a je v kontaktu s "pravicovými exponenty", ani si ho nepozvali k výslechu.
"Vzhledem k tomu že se jedná o předního čs. zpěváka, který reprezentuje naší republiku v zahraničí a jeho činnost je sledována stranickými orgány, navrhuji
svazek uložit do archivu."
Takto podivně skončil po pár měsících případ "Umělec".
