Po každém řádění střelce ve světě přijde brzy na řadu volání veřejnosti po zpřísnění pravidel pro držení zbraní. Takové hlasy se začaly ozývat i teď v Česku. Jaký je na to pohled z hlediska držitelů zbraní?
To je evergreen, který pozorujeme po každé střelbě. Je ale důležité rozlišovat aktuální nálady a dlouhodobý konsenzus společnosti. Současné zákony reflektují shodu společnosti na tom, jaké zbraně mohou civilisté mít a za jakých podmínek. Jen pro zajímavost, konsenzus vznikl na úrovni EU v devadesátých letech a šlo o revizi tehdejšího stavu, kdy neexistovala žádná regulace. Tehdy v mnoha státech prakticky neexistovala žádná nebo jen minimální regulace zbraní. Například i ve Francii či Belgii měli lidé běžně i samopaly či kulomety, které si například ponechali z války.
Policie se poučila, říká k zásahu v Praze přeživší střelby v Uherském Brodě |
Veřejnost a politici si uvědomili, že to není ideální stav – a v diskusích, co tedy ano, a co ne, vznikla dělicí čára. Co se pušek týče, hranice vede mezi samonabíjecími a těmi, které mohou střílet dávkami. Ty první civilisté mít mohou, samozřejmě po splnění určitých podmínek, zatímco ty druhé jsou vyhrazené pro ozbrojené složky státu.
To je právě to, o čem je a ještě bude řeč: jestli ten konsenzus nezměnit.
Z našeho pohledu je současný stav rozumným kompromisem. Pokud budou trvat diskuse o změně, byli bychom rádi, aby bylo jasno, že jde o revizi konsenzu, který funguje desítky let – a nejenom v Evropě. Právě tudy vede dělicí čára prakticky po celém světě.
Pokusy o revizi chápeme, ale jsou nebezpečné: za každým rozumně vypadajícím požadavkem vidíme hrozbu toho, že salámovou metodou dojde k ničivým dopadům. Jistě, je možné omezit velikost zásobníků. K čemu potřebuje civilista zásobník na dvacet nábojů? Nepotřebuje! Úplně stejně jako nepotřebuje auto, které má 500 koní. Tak dáme limit 400 koní… a kde to skončí? Na konci zjistíte, že těm, kteří požadují dílčí změny, ve skutečnosti jde o faktický zákaz všech zbraní.
V legislativním procesu je shodou okolností návrh novely zákona upravující podmínky pro držení zbraní. Jaký je váš postoj k ní?
Na jednu stranu je dobře, že nepřináší zásadní změny – že návrh například neobsahuje plošný zákaz nějakého typu zbraní. Detaily budou ještě předmětem diskusí v parlamentu. Rádi bychom prosadili nějaké změny, například právní ukotvení flobertek (zbraně na náboje s okrajovým zápalem bez prachové náplně pro zábavnou a sportovní střelbu, pozn. red.) v souladu s právním stavem v EU, ale v principu s tou novelou problém nemáme.
Ještě k obvinění, že máme v Česku extrémně měkké předpisy pro nabývání a držení zbraní. Podle vás to tak není?
Tahle fáma se začala šířit na základě článku v britském The Guardianu. Chtěl bych upozornit, že to je otázka optiky: v Británii mají již od roku 1997 plošně zakázané držení většiny typů střelných zbraní. Mimochodem, postupně tam zvýšili tresty za zneužití jiných zbraní, například nožů – a přesto Británie patří mezi země s nejvyšším výskytem tohoto druhu kriminality.
Šokující, ale ne blesk z čistého nebe, píší v zahraničí o střelbě v Praze |
Naše legislativa naopak patří v Evropě i ve světě k nejpřísnějším. Policie má dokonce možnost na místě legálně držené zbraně preventivně odebrat, například v případě náhlé změny zdravotního stavu držitele. Mimochodem, ošetřující lékař má třeba povinnost takovou náhlou změnu nahlásit policii. To je přece mocný nástroj... Je to docela drastická invaze do soukromí držitelů zbraní, a my chápeme, že to je nutné.
A co podmínky pro získání zbrojního průkazu?
Tam je důležité, že policie také hodnotí spolehlivost žadatele. To je to pojem, pod který spadají i zahlazené tresty a přestupky, zejména proti veřejnému pořádku, držení zbraní a střeliva, drog nebo užití domácího násilí. V tom je také naše legislativě přísnější, než je standard. Ve většině zemí se hodnotí pouze bezúhonnost – a osoby se zahlazenými tresty jsou bezúhonné.
K hodnocení spolehlivosti policie využívá informací z více zdrojů, např. z přestupkových komisí obcí, a to nejen v místě bydliště. Posuzování spolehlivosti je tak komplexní hodnocení osoby před vydáním zbrojního průkazu. Myslím, že je rozumně zabezpečeno, aby se zbrojní průkaz nedostal do nepovolaných rukou, i když bohužel žádné zabezpečení nemůže být úplně stoprocentní.
Policie bude nově moci zajistit zbraň i po výhrůžkách na sítích, řekl Rakušan |
Také je důležité, že systém kontroly je průběžný během celého trvání platnosti zbrojního průkazu. Jeho držitel tak může o status spolehlivé nebo bezúhonné osoby přijít kdykoliv v průběhu vlastnictví zbraně.
A konečně máme extrémně náročné zkoušky odborné způsobilosti. Ty sestávají z teoretické části, to je test, a praktické části, kde se ověřuje schopnost žadatele správně manipulovat se zbraní. Podíl neúspěšných uchazečů se pohybuje nad čtyřiceti procenty.
Opravdu podle vás není v regulaci zbraní žádné slabé místo, kde by bylo namístě zpřísnění?
Odpovím trochu provokativně: co když je regulace až moc přísná? Po napadení Ukrajiny Ruskem se značně zvedl počet zájemců o získání zbrojního průkazu. Do finální fáze vydání zbrojního průkazu to však dotáhlo ve skutečnosti jen pár tisíc lidí v celé ČR. Většinu odradila administrativa, náklady nebo prostě neudělali zkoušky. Přitom podobné tragédie ukazují, že by nebylo od věci, kdyby mezi civilisty bylo víc zbraní, a ne méně.
Češi se intenzivněji ozbrojují. Registrovaných zbraní je už skoro milion |
Podle nás není skutečný problém v pravidlech. Například psychologické testy: uchazeči je skládají na základě žádosti obvodního lékaře, který zná dotyčného jako pacienta asi nejlépe. Ale vzpomeňme na případ lesního vraha Kalivody. Úspěšně prošel nejen civilními psychotesty, ale dokonce i policejními, protože to byl absolvent policejní akademie. To vše ukazuje, že psychotesty v praxi nejsou všemocné, a jak se ukazuje, i šílenec, pokud je dostatečně inteligentní, je dokáže obejít.
Co říkáte na monitorování sociálních sítí? Umíte si představit, že kvůli tomu, co držitel zbraně publikuje na sociální síti, mu policie odebere zbraně?
Monitorovat potenciální zločince je chvályhodné, ale jak včera na ČT24 řekl bezpečnostní expert Foltýn, množství dat je obrovské a je obtížné je vyhodnotit v reálném čase. Ale abych odpověděl, příspěvky, které by mohly vést k takové akci by asi indikovaly zhoršení zdravotního stavu pachatele, ne? Chci tím říci, že nástroj k řešení tohoto problému už v legislativě máme.
Střelec ze střechy zranil i tři lidi na ulici. Sám se zastřelil zřejmě brokovnicí |
Šílený střelec nemusí útočit vlastní zbraní, ale může se dostat ke špatně zabezpečené zbrani někoho ze svého okolí. Byli byste pro zpřísnění v této oblasti? Mám na mysli častější a důslednější kontroly a přísnější postihy.
Naše předpisy k zabezpečení zbraní jsou dostatečně podrobné a přísné. Prostor pro lepší vymáhání předpisů je asi vždycky, ale víme, že kontroly reálně probíhají. Ani v tom zásadní problém nevidím.
Bohužel, musíme se smířit s tím, že podobné hrozby nemají jednoduché řešení. Když se někdo rozhodně pro takzvanou rozšířenou sebevraždu, což byl případ střelce z pražské Filozofické fakulty, a neudělá nějakou chybu, není možnost tomu předejít. Může najet autem do skupiny chodců na zastávce, má spousty dalších možností. Regulace zbraní problém opravdu není.
