Měl jste výjimečnou příležitost vyrůstat v rodině podílející se na proměnách tuzemských dějin. Vnímal jste, že ve vašem dětství probíhaly věci trochu jinak než u kamarádů?
Odmala jsem viděl, že v naší rodině je to trochu jiné než v jiných. Máma nemohla chodit do práce, scházely se u nás mraky nesmírně zajímavých lidí, i když tehdy nebyli ještě obecně známí. Přicházeli hudebníci z Plastiků jako Mejla Hlavsa, písničkář Vlasta Třešňák. Návštěv přicházelo hodně, naše rodina byla společenská. Nebylo však zvláštní, že zvonila StB a mámu či tátu odvedli anebo stáli za dveřmi dlouhé dny a týdny. Taky jsme neměli televizi. Máma řekla, že v ní není nic, co by nám něco dalo. Nemyslím však, že šlo o něco výjimečného, spíše zvláštního. Nijak mne to neoddělovalo z třídní party. Jasně, nevěděl jsem, o čem je řeč, když se třeba probíral aktuální díl tehdy oblíbeného seriálu Sandokan.
Na upoutávkách k filmu Havel působil nerozhodně. Z Hrádečku si ho ale pamatuji zcela jinak. Jako rozhodnou řídící osobnost plnou autority.
