Šestnáctiletý tiskařský učeň neměl v Brně v sedmdesátých letech žádný způsob, jak se dozvídat, co se děje ve světě, ale ani přímo okolo něho. Boj o zrno, úsilí hornických úderníků, každodenní připomínání zvrhlých plánů západních imperialistů nebo všestranná chvála moudrého vedení komunistické strany mi žádné informace nedávaly, nic skutečného se nedělo a dít ani nemělo. Naděje na změnu se zdály být vzdálené a nereálné. Nebyl to svět, který bych byl ochoten přijmout za svůj.
Spolužák přišel až po poledni. Vzal mě stranou a v koutě mi pošeptal, že u nich doma byla celou noc a dopoledne domovní prohlídka, protože jeho otec je signatářem Charty.
