NKÚ spočítal, že průměrné roční náklady na opravu a udržování jednoho automobilu byly u ředitelství SŽDC v kontrolovaném období téměř 80 tisíc korun, což je o 241 procent víc než u jiných kontrolovaných složek firmy.
Správa železnic se brání, že rozdíl v ceně údržby je daný tím, že provoz a údržba vozidel vyšší střední třídy určených pro nejvyšší představitele je nákladnější. "Náklady na opravy a provoz takového automobilu bývají podstatně větší než u běžných služebních vozidel," uvedl mluvčí SŽDC Pavel Tesař.
Ředitelství si také některé vozy pronajímalo, v letech 2009 až 2011 za to zaplatilo tři miliony korun. I u těchto pronájmů kontroloři narazili na zbytečné utrácení. Nájemné se například odvíjelo od počtu dnů. SŽDC tak zaplatila za 436 dnů pronájmu jednoho auta 830 tisíc korun, přestože vůz skutečně jezdil jen 146 dnů.
Využití dalších dvou aut kontroloři prověřit nemohli, protože příslušné doklady prý někdo z ředitelství "neúmyslně skartoval".
Ředitelství SŽDC pak čtyři pronajímané vozy odkoupilo za 2,3 milionu korun. Za jejich předchozí pronájem přitom už zaplatilo 1,9 milionu. Výhodnost tohoto kroku je podle kontrolorů pochybná. Například jeden z těchto vozů byl dva roky starý a měl najeto 113 tisíc kilometrů. Ředitelství za jeho předchozí pronájem zaplatilo 786 tisíc korun, odkoupilo ho pak za 595 tisíc. Ceníková cena tohoto auta přitom byla 905 tisíc korun.
Drahé pronájmy vozidel vysvětluje mluvčí SŽDC Pavel Tesař tím, že v pronájmu jsou zahrnuty i další služby, například pojištění a údržba, které si jinak majitel auta hradí sám.
Správa železnic platila právníkům skoro pět tisíc na hodinu
Kontroloři také zjistili, že stát prostřednictvím SŽDC v roce 2008 zaplatil téměř 12 miliard korun za odkup majetku Českých drah. Tento majetek přitom dráhy získaly o pět let dříve bezplatně.
Dalších 41 miliard vyplatil stát v letech 2005 až 2011 na splacení závazků, které na SŽDC přešly z bývalé státní organizace ČD. K jejich úhradě přitom měly podle zákona sloužit výnosy z hospodaření s majetkem bývalých ČD. Ty na to ale byly příliš malé.
SŽDC se brání tím, že jako státní organizace nerozhoduje o převodu majetku. O nákupu prý rozhodla vláda v roce 2008 a cena vycházela z tržní ceny stanovené na základě znaleckého posudku.
Podle NKÚ se ředitelství správy železnic chovalo nehospodárně i při uzavírání smluv na poskytování právních služeb. Na základě rámcové smlouvy jich v kontrolovaném období podepsalo dvacet šest. Jedenáct z nich přitom ředitelství uzavřelo bez řádného odůvodnění s uchazečem, který nabídl nejvyšší cenu, tedy 4 800 korun na hodinu. Tento uchazeč tak inkasoval téměř 17,4 milionu korun, což představovalo 75 procent všech peněz vyplacených na základě této rámcové smlouvy.
Hodinové sazby pro právní zástupce se podle SŽDC lišily u jednotlivých kauz. Vysoké částky pro některé právníky ředitelství vysvětluje nutným zohledněním úzké specializace na danou problematiku v některých případech.
