Bylo to na adresu nemocného muže, o kterém se jako o prvním Čechovi začalo mluvit v souvislosti s jeho dobrovolnou smrtí ve Švýcarsku.
Možná není první Čech, který takto využil skutečnost, že dobrovolné ukončení života nemocných za lékařské asistence je v jedné z nejdemokratičtějších zemí světa – Švýcarsku – legální.
Možná je jen první, o kterém se to ví, ale každopádně jeho kauza ukazuje, jak zoufale nezralí a nepřipravení na tak samozřejmou záležitost, jako je smrt, v naší zemi jsme.
Projde to?
Policejní vyšetřovatelka je šokovaná, že si onen nemocný muž zaplatil smrt. Ne, není šokovaná tím, že se taková lékařská služba nehradí v České republice automaticky přes pojišťovnu.
Je šokována pouhou skutečností, že někomu může být zaživa tak zle, že si zaplatí za to, že jej někdo pomůže života zbavit. Kdyby šlo o ojedinělý postoj policistky, nebylo by co řešit – ale u nás jde o postoj všeobecný.
Eutanazii chce legalizovat poslanec za ODS Boris Šťastný, ale podle všeho mu to neprojde, neboť alespoň část jedné každé politické strany je proti. Prostě – nejsme si vůbec ochotni přiznat přírodní skutečnosti, totiž že bolest a trýzeň nemoci může být mnohdy mnohem větší, než je únosné.
Jakobychom na myšlenku eutanazie nebyli dost dospělí – vždyť smrt je zcela zákonitý jev a kdekoliv, v každé nemocnici, se můžeme na vlastní oči přesvědčit, že na sebe někdy nechává nepřijatelně dlouho čekat.
Vracím se k oné policistce – pokud je na místě být něčím šokován, bylo by asi dobré zastavit se u toho, proč pro chtěnou smrt musí český člověk do ciziny a proč si ji nemůže objednat tady. Ať už na pojišťovnu, nebo za peníze – přišlo by to klienty určitě levněji než v tom Švýcarsku.
