Pro někoho, kdo má v nemocnici blízkého člověka ve špatném zdravotním stavu, může takové "inzerování smrti" působit morbidně. Na druhou stranu však blízká pomoc takového zařízení může pomoci v krizové chvíli ztráty nejbližšího.
Například ve Fakultní nemocnici Motol existuje pohřební ústav přímo v areálu. S ním nemocnice spolupracuje. Podle mluvčí nemocnice však jeho služby lékaři nikomu nevnucují. "Ta možnost tady je a informace o pohřební službě mohou zájemci získat z vnitřní informační služby nemocnice. Neexistuje však, aby zdravotnický personál pozůstalým něco vnucoval," uvedla Jurinová s tím, že podle ní spíše pomůže, když v chvilce nejtěžší není potřeba chodit někam daleko.
Může reklama na pohřební služby v nemocnici způsobit psychické potíže? Psycholog Vladimír Veselý tvrdí, že záleží na míře vkusu a etickém cítění. "Poutač by vás neměl praštit do očí a měl by být nevtíravý. Nejohleduplnější by podle mého bylo slovní doporučení až v případě potřeby takové služby. Jakmile však přicházíte ve špatném psychickém stavu za svým těžce nemocným blízkým a uvidíte upozornění připomínající smrt, může u slabších jedinců nastat tíseň až deprese. U starších dětí, které si jdou do nemocnice lehnout, může taková připomínka také vyvolat negativní asociace," řekl Veselý.
Ve Fakultní nemocnici Bulovka je pobočka pohřebního ústavu umístěna ve vile, pár desítek metrů před chodem. Ředitel firmy, kterému patří (nepřál si být jmenován), tvrdí, že tak chtějí pomoci lidem. "Chodí sem zničení, když jim někdo v nemocnici zemře, a my jim pomáháme. Lidé si musí zvyknout, že smrt patří k životu," řekl.
Náměstek ředitele nemocnice Na Bulovce pro lékařskou léčebnou péči Jiří Koskuba v tom však vidí hyenismus a touhu po velkém zisku. "Pacienti a naši zaměstnanci si stěžovali, že jim poutače hned při vstupu do areálu připomínají neúspěch. Reklama se tak musela omezit," prohlásil.
Ředitel pohřební firmy s tímto tvrzením naprosto nesouhlasí. "Oficiálně nikdo nic neřekl a my jsme nic neomezovali. Reklama je stále stejná. Přímo v nemocnici si tak na truc otevřeli vlastní pohřební službu," konstatoval.
Existenci této "konkurenční" služby potvrdil i náměstek Koskuba. "Nevěděl jsem o ní, ale pak jsem ji objevil zastrčenou za patologií," sdělil. V nutnosti zvyknout si na smrt se však s ředitelem pohřební firmy shodl. "Myslím, že součástí státní nemocnice by státní pohřební služba měla být. Vždyť to ušetří mnoho starostí. Nyní musí pozůstalí chodit s potvrzeními z nemocnice k pohřební službě a zpět. Takhle by se nemuseli o nic starat a tolik by se netrápili," řekl Koskuba.
Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém návrhu novely zákona o pohřebnictví nejdříve zakazovalo ve zdravotnických zařízeních jakoukoli zmínku o pohřebních službách. Podle Oldřicha Prause z tohoto ministerstva však mají v senátu jiný názor. "V jejich pozměňovacím návrhu by měla být reklama dostupná pro všechny. Záleželo by pouze na úvaze vedoucího zařízení. Pobočky pohřebních služeb přímo v areálu by také neměly být zakázány," uvedl Praus. "Nyní čekáme, jak to dopadne a jak se k tomu na závěr postaví poslanecká sněmovna," dodal.
| Etické umírání... Přítomnost pohřebních služeb ve zdravotnických zařízeních je stále předmětem diskusí. Neexistuje shoda v tom, zda smrt připomínat, nebo tajit. Ale umírání je jediná jistota, kterou na světě máme. Nevyhneme se mu, ani kdybychom chtěli. Místo nových návrhů zákona by přitom stačilo trochu lidského přístupu. Vyvolávač stojící před branou nemocnice by s výkřiky "levné rakve", "hroby na míru" či "nejlepší žár" asi nikoho moc nepotěšil. Kdyby však lékař v nemocnici oznamující smutnou skutečnost mohl zároveň oznámit, že se o vše ostatní postarají, má-li dotyčný zájem, mnohým by to situaci ulehčilo. To by ovšem nejdřív musel být vyřešen konkurenční boj, ve kterém se "podnikatelé" přetahují o každého zemřelého. (ver) |
