Česká republika se k úpravě zákona zavázala už před šestnácti lety, ale doteď slib nesplnila. Šimáčková Laurenčíková se na přípravě novely podílela a v rozhovoru vysvětluje, proč není možné tresty u dětí tolerovat.
Česko je jednou z posledních zemí EU, která ještě toleruje tělesné tresty u dětí. Opakovaně ho za to kritizují i mezinárodní instituce.
Ano, opakovaně nás za to kritizuje Výbor OSN pro práva dítěte i další lidskoprávní instituce a vyzývají, abychom označili fyzické trestání dětí za legislativně nepřípustné. A je to poměrně silný a často znějící apel. V zemích, které k tomuto legislativnímu zakotvení přistoupily, to odstartovalo mnoho potřebných systémových změn. Nejen na úrovni legislativy daný stát konkrétně konstatoval, že jakékoliv fyzické násilí na dětech je nepřijatelné, ale zároveň se to stalo opravdu prioritou, že je důležité rozvíjet programy na podporu pozitivního rodičovství a rozvoj rodičovských kompetencí.
Pro někoho může být přiměřené, že své dítě třikrát týdně zbije tak, že se počůrá a pak ho zbije znovu za to, že se počůralo. To cituji autentickou zprávu pána, který mi píše, že jde o svaté právo rodičů.
