„V České republice bohužel stále mezi rodiči převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky,“ upozorňuje vedoucí výzkumného týmu a klinický psycholog Radek Ptáček.
Šetření, jak často Češi tresty používají jako součást výchovy, se zaměřilo nejen na četnost jejich používání, ale i na důvody, proč rodiče tresty používají. Výsledky ukázaly, že rodiče sahají po fyzickém potrestání nejčastěji v důsledku hněvu a frustrace, kdy jim „rupnou nervy“.
Silný vliv má i to, pokud sám rodič zažíval trestání v dětství, kdy se zkušenost přenáší z generace na generaci. „Lze se domnívat, že příčinou je právě vysoká sociální dědičnost, která nebyla přeťata,“ přibližuje Ptáček.
Výzkum potvrdil, že více než 60 procent rodičů, kteří fyzické tresty dnes používají, bylo rovněž trestáno.
Kolik facek dítěti je přiměřený trest? Zmocněnkyně o násilí a novele zákona |
Podle Ptáčka se může tento dědičný koloběh přetnout tím, pokud společnost označí fyzické tresty u dětí za nepřípustné. Potvrzují to i zahraniční zkušenosti, kde k podobné deklaraci státy přistoupily.
Toho by se letos mohlo dočkat i Česko. Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh novely občanského zákoníku, která má fyzické a psychické násilí na dětech odmítnout a označit za nepřijatelnou výchovnou metodu. Po létě by se nová legislativa mohla dostat do Sněmovny.
Skoro šedesát procent rodičů používá při výchově alespoň někdy plácnutí přes zadek nebo pohlavek, ukázala data. Podobný průzkum, který by zjišťoval, jaká je v Česku tolerance k fyzickému trestání dětí, se uskutečnil naposledy před pěti lety. Tehdy tyto tresty používalo alespoň někdy o několik procent rodičů víc.
Konec „výchovných“ trestů. Facku dítěti má brzy zakázat zákon |
Podle autorů současného průzkumu výsledek odhalil určitý schizofrenní přístup české společnosti k násilí. „Výzkum ukazuje na velmi absurdní krajinu Česka, kdy na jedné straně téměř všichni jednoznačně řekli, že násilí do mezilidských vztahů nepatří, ale na druhou stranu řeknou, že násilí vůči dětem je v pořádku,“ upozornil klinický psycholog Radek Ptáček, který výzkum vedl.
Ačkoliv téměř 87 procent rodičů uvedlo, že by se chtělo vyvarovat fyzického trestání dětí, daří se to pouze necelé polovině z nich. „Znamená to, že si rodiče uvědomují, že to není optimální,“ uvedl Ptáček.
Táta mě bije, bere mi věci. Poslanci řeší netoleranci trestů u dětí |
Trestají více mladší rodiče
Nejčastěji rodiče trestají děti ve věku od tří do 12 let. To přiznalo téměř padesát procent oslovených rodičů. Podle psychologů a psychiatrů, kteří výzkum komentovali, by se v tomto věku nemělo fyzické násilí vůbec používat, trauma v raném věku si totiž dítě může nést po celý život.
„Opravdu hodně rodičů také trestá děti od 15 let do 18 let,“ upozornil Ptáček.
Jste pro přiměřené používání fyzických trestů ve výchově?
Dospělí nejčastěji přistupují k trestání, když se děti vztekají, jsou drzé nebo něco ničí. Rodičům pak „ujede ruka“, když už to nevydrží s nervy, 45 procent z nich to pak považuje za poslední možnost, jak dítěti dát najevo, že se něco nemá dělat.
Podle Ptáčka si velké procento rodičů uvědomuje, že používání trestů je špatně, a za nejefektivnější výchovnou metodu považují klidnou domluvu. Zároveň si ale přes padesát procent z nich myslí, že rodiče mají právo své děti fyzicky trestat.
Výchova dětí po česku aneb jak dnes společnost nahlíží na fyzické tresty |
Statisticky významnou roli hraje stáří rodičů. „Nejvíce fyzicky trestají rodiče mezi 25–34 lety a nejméně ve věku 45–54 let,“ doplnil k výzkumu přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN Martin Anders.
Ukázalo se také, že čím více má rodina dětí, tím častěji se dospělí uchylují k pohlavkům. Častěji fyzicky trestané bývají také děti hyperaktivní nebo s poruchami pozornosti. Nejméně fyzicky trestaní bývají naopak jedináčci.
Představa, že tělesně trestají více rodiče s nižším vzděláním, se výzkumníkům nepotvrdila. Naopak ale k němu mají více sklon ti dospělí, kteří byli sami jako děti biti. Odborníci o tom hovoří jako o mezigeneračním přenášení vlastních zkušeností. Pravděpodobnost je až 60 procent, že ti, co fyzické tresty sami zažili, je také použijí.
Větší riziko depresí
Výzkumníci upozornili také na studie, které dokládají, že fyzické tresty mají negativní dopad na vývoj člověka. „Ukazuje se, že negativní události z dětství jsou spojovány s řadou zdravotních konsekvencí, které se nemusí objevit bezprostředně poté, co se násilí stane, ale může se asociovat dlouhodoběji,“ upozornil Anders.
Častými projevy jsou například deprese v dospělosti. Okolo 62 procent depresivních pacientů zažilo během svého života nějakou traumatickou událost, často právě fyzické bití. Těmto pacientům se podle lékařů jen obtížně pomáhá.
Děti bijeme pro jejich dobro, tvrdí rodiče. Víc zabere princip následků |
„Pokud je člověk traumatizován ve věku čtyř až sedmi let, tak pouze 20 procent z těchto lidí reaguje na standardní nabízenou léčbu, a je to velký problém,“ poukázal Anders.
Lidé, kteří prožili v dětství trauma v podobě násilí, mívají také vyšší riziko finančních problémů, závislostního chování a mají snížené kognitivní funkce. „Což ovlivňuje rychlost, vyhledávání a zpracování informací, tak jako tomu je ve zdravém mozku, který se vyvíjí bez těchto traumat,“ uvedl Anders.
„Vědecké týmy po světě také sbírají data, která ukazují, jaký to má vliv na různé struktury mozku. Změny jeho struktury mají dopad na psychické zdraví, fungování a celkové uplatnění ve společnosti,“ doplnil psychiatr.
