Ve svých hodinách vede vítězka české části Global Teacher Prize z roku 2021 Barbora Heřmanová děti k respektu k druhým lidem. „Vedu je k vzájemnému porozumění a respektu. Ve třídě si říkáme, čím se odlišujeme a jak nás může obohatit to, že nejsme stejní. Vede nás to k tomu, abychom respektovali odlišnosti druhých,“ popisuje učitelka ze soukromé Základní školy Mozaika z Rychnova nad Kněžnou.
I v souvislosti s respektem ke druhým doplňuje, že si nemyslí, že by děti byly z podstaty zlé. „Některé projevy souvisí s tím, co tato doba nabízí. Před deseti patnácti lety to zase byly jiné podněty, i my jsme ovlivněni prostředím, ve kterém žijeme,“ uvědomuje si. „Neřekla bych, že jsou dnešní děti v něčem horší, než to bylo dřív,“ uklidňuje pedagožka.
Školství se bránil, ale pak mu propadl. Učitelství je mým posláním, říká kantor |
Srovnává, že zatímco se dřív děti potkávaly více venku na hřišti, díky čemuž se zlepšovaly jejich sociální dovednosti, dnes jsou spíše u sociálních sítí, přes které spolu mají různé jiné interakce.
Výuku začínají v informačním kruhu
„Každý den začínáme ranním kruhem,“ říká Heřmanová s tím, že na nich dětem představí, co je ten den ve škole čeká. Závěr společného učení zakončují též společně kruhem, kde se i vzájemně hodnotí. „Může to být o tom, jakou výzvu zvládly nebo kdo mi s čím pomohl,“ prozrazuje a nezapomíná zmínit, že je pro ni při těchto aktivitách důležité, aby zde žáci nalezli bezpečné prostředí.
UČÍM JINAKLetní seriál iDNES.cz o učitelích, kteří učí jinak. Někteří vysvětlují látku na YouTube, jiní připravují pomůcky do výuky pro své kolegy nebo jen používají netradiční metody. |
Aby byla dětem blíž, sdílí i ona své pocity. „I já říkám, co se mi třeba příliš nevydařilo, nebo co jsem naopak zvládla. Jedná se o modelování situací zaměřených pozitivně. A když se mi nedaří, hledám příčiny a popisuju potřeby,“ vysvětluje.
Nejde ale o jedinou situaci, při níž se mají děti ohodnotit. Škola je svým přístup jiná, a tak jednou za tři měsíce pořádá takzvané triády mezi pedagogem, žákem a jeho rodičem. Žák si na tuto schůzku vždy připraví podklady, na jejichž základě obhajuje své výkony a práci. Důvodem je snaha naučit děti, jak správně formovat své myšlenky a názory.
Tyto kompetence se snaží u dětí prohlubovat skutečně již od první třídy, ačkoliv v tomto věku jde ještě o nižší formu sebehodnocení. „Děti se na to se mnou připravují ve vyučování, máme předmět Portfolia, kde řešíme učební výstupy,“ objasňuje s tím, že děti mohou hodnotit své výstupy i na základě toho, v čem se zlepšily od minulé schůzky.
„Když se dítě neučí argumentovat a komunikovat v hodinách, tak jak se to má naučit? Taky jsme se to ve škole neučili a učila jsem se to až v dospělosti, když jsem musela obhájit svoji práci,“ říká zkušená učitelka.
Pracovní ocenění jí změnilo život
Jednou z mnoha vlastností, kterých si odborná porota Global Teacher Prize na Heřmanové cení, je její práce s chybami dětí. Přestože ve svých hodinách neznámkuje, což je ostatně filozofií celé školy, poté, co žáci vyplní dané cvičení, jednotlivým dětem zvýrazní část věty, příkladu nebo odpovědi, která je špatně. „Podporujete tím proces učení a trénujete, jak tomu přijít na kloub. Kdežto když to celé přeškrtám, tak se mu to z hlavy vykouří,“ objasňuje své metody.
Je také přesvědčená, že známky nikomu neřeknou nic o jeho pokroku a zlepšení, jejich nositele navíc pouze kastují. Vysvětluje, že nadané dítě může nosit i nadále jedničky, ale přitom se téměř vůbec nemusí učit, rodičům ani učitelům tak daná známka neřekne, nakolik se v něčem zlepšilo. Naproti tomu slovní hodnocení tyto skutečnosti opravdu obsáhne.
Odborníci na školství mimo jiné kvitovali i myšlenku, že žáci v hodinách u Heřmanové mohou pracovat, odkud chtějí. Z gauče na chodbě, na koberci, v lavici či z nafukovacího míče. Vysvětluje, že jim to pomáhá se více soustředit na práci, a tak jí nevadí ani skutečnost, že mají třeba sluchátka. Často také navíc od žáků zjišťuje, co je zrovna v dané látce zajímá, a to se pak učí.
Nejsem neomylná, také se mi někdy nepovede hodina, říká oceňovaná učitelka z Brna |
Než se v roce 2021 stala nejinspirativnější učitelkou v Global Teacher Prize, nenapadlo by jí, jak by jí vítězství mohlo změnit život. „Zprvu to bylo ocenění, že si někdo váží mé práce, když jsem si četla nominaci do soutěže a hodnocení. Po výhře to mělo dvě roviny. Možnost inspirovat větší množství lidí a tím pozitivně ovlivnit české školství. Zároveň to byla doba, kdy jsem se musela naučit říkat ne, protože bych vůbec nemohla učit a jenom bych se věnovala mediálním výstupům,“ žasne i po dvou letech nad zájmem novinářů.
„Nejdřív jsem do toho skočila se závazkem, že jsem získala tu cenu a musím inspirovat a ovlivňovat další kolegy. Ale musela jsem si srovnat priority. Protože chci být pořád v kontaktu s dětmi, tak jsem se učila rozhovory odmítat,“ usmívá se a doplňuje, že byla ráda, když přišel další ročník a s ním nové tváře.
Na dotaz, co jí ještě vítězství v soutěži dalo, odpovídá pohotově, že díky autorizacím svých rozhovorů si uvědomila, že se její myšlenky neustále vyvíjí. „Něco řeknu. A když se na to dívám s odstupem času, uvědomím si, že bych to řekla jinak. Došlo mi, že to děti mají podobně, a tak jim dávám možnost upravit něco, co psaly již dřív,“ říká otevřeně.
Lesní mateřské školy zažívají boom. Děti mají pohyb a nekašlou, chválí rodiče |
Ačkoliv ročník soutěže před dvěma roky ovládla, s pokorou zmiňuje, že se má stále co učit. Například by ráda zlepšila práci s motivací dětí. A jak závěrem říká: „Každý den mě ve třídě něco zarazí nebo překvapí. Ale vždy příjemně a je to jen ku prospěchu.“
