„Tati, honem. Za chvilku začínáme. Nechci být poslední. Už je tam slyším. No tak!“
Sedmiletá Amálka vybíhá dvoupatrové schodiště v jednom z brněnských domů. Je zřejmé, že už se nemůže dočkat, až se po týdnu potká s kamarády. Míří na Andělský klub. Dvě hodiny stráví ve skupince asi dvaceti zhruba stejně starých dětí. Čekají ji hry s míčem, židličkovaná, malování a povídání s kamarádkami.
Trestné by nově mohlo být pouze úmyslné neplacení na dítě.