Napětí mezi romskou a ukrajinskou komunitou v Česku přetrvává. Romové v minulých týdnech demonstrovali například v Brně nebo v Pardubicích poté, co došlo v obou městech ke konfliktu mezi představiteli obou etnik. „Ano, trvá to, zatím se to neuklidnilo,“ řekl v Rozstřelu Nikola Taragoš.
O nás bez nás
„Nejedná se ale o etnický konflikt, je to sociální problém,“ míní Taragoš. „Je to problém dvou největších menšin, komunit, které zde žijí. A je zcela nevyhnutelné, že k třecím plochám dochází a bude docházet často. Je mi často kladena otázka, zda se blížíme francouzskému modelu. A já musím říct, že v něm už dávno jsme.“
Podle něj zažívá romská komunita obrovskou frustraci. „Romové necítí podporu ze strany státu. Jistě, do této problematiky plyne ze státního rozpočtu mnoho peněz, ale cítíme v tom jisté odosobnění. Nejsme do řešení tohoto problému zapojeni.“
„Podívejte se,“ pokračuje zástupce Romů, „máme tu celou řadu vládních odborníků na romský život, ale strašně málo z nich jsou samotní Romové, etničtí Romové. Jistěže čistě etničtí Romové nemohou tuto otázku jen tak vyřešit, ale je nutné si připustit, že společně bychom to zvládli mnohem lépe.“
V reakci na napětí mezi romskou a ukrajinskou komunitou podle aktivisty zásadně zaspala česká politická reprezentace. Měli podle něj vystoupit ministři i premiér. „Rozhodně definitivně zaspali. Mělo to přijít velice rychle,“ říká Taragoš.
Politici tomu nerozumějí
Podle něj měli politici komunikovat hlavně na úrovni krajů, kde je napětí velmi citelné. Měli hovořit zejména s předními představiteli romské komunity a jasně jim sdělit, že podpora ukrajinských uprchlíků neznamená to, že vláda nebude podporovat romskou komunitu.
„Politici to neumějí jednoduše vysvětlit a nerozumí tomu. Nevědí, jak toto téma mají uchopit, a to i vzhledem k voličům. Neumějí to přetavit v politický kapitál a bohužel celý zbytek světa nám ukazuje, že sociální témata vyhrávají volby. Naši politici to velice zanedbávají,“ míní Taragoš.
I kvůli tomu, že se cítí Romové opomíjeni, podléhají podle něj dezinformační scéně. A tím se problém mezi nimi a ukrajinskými uprchlíky prohlubuje. A pak si část romské komunity může myslet, že český stát pomáhá Ukrajincům právě na jejich úkor.
„Víte, je velkou otázkou, jaká je absorpční kapacita České republiky. Jestli třeba těch 350 tisíc uprchlíků není příliš vysoké číslo. Je vůbec v moci českého státu opatřit uprchlíky takovým způsobem, aby nedocházelo k těmto třenicím?“ ptá se Taragoš.
Berou nám místa na ubytovnách
„Já osobně jsem přesvědčený, že jsme si měli kapacitu dopředu definovat a že měla být někde mezi 100 a 150 tisíci lidmi. A pak jsme měli samozřejmě pracovat v rámci Unie na rozumném přerozdělení,“ myslí si ředitel organizace Romodrom.
Podle něj je problematické i to, že stát dával ukrajinským běžencům peníze na to, aby mohli žít na ubytovnách. „Tak jsme se vlastně dostali k tomu, že část Romů, kteří žijí více než jednu dekádu na ubytovnách, začali být z těchto ubytoven vytlačováni Ukrajinci,“ doplnil.
Část Romů bere pomoc Ukrajincům jako křivdu. Stát nás segreguje, říká aktivista |
„Je dobře, že se uprchlíkům pomáhá. Ale ten, kdo vytvořil tento konstrukt, nepočítal s tím, že se bude sekundárně dít tahle věc. A my jsme před tím varovali, ale bohužel tyto připomínky přišly vniveč, to je velká škoda,“ uzavírá ředitel organizace Romodrom.
Šikanují české úřady Romy? Chová se vůči romským demonstrantům korektně policie? A jak by se měla napjatá situace mezi Romy a Ukrajinci vyřešit? I na to odpovídal Nikola Taragoš, ředitel organizace Romodrom, v Rozstřelu.
