Oranžová tatrovka. Měl ji každý kluk. Třebaže skutečná Tatra 148 – její vzor – sjela z montážní linky naposledy v roce 1982, její plastová zmenšenina stále vévodí dětským pokojíčkům, zahradám a pískovištím. Jak je to možné? Může za to nostalgie a všeobecná obliba všeho, co mělo kdysi kultovní status, tedy včetně retrohraček.
Ty zažily na začátku 90. let útlum i zastavení výroby, ale touha otců a matek pořídit svým dětem stejnou hračku, s jakou si hráli sami, vedla k jejich návratu na pulty hračkáren. Znovu se tak můžeme setkávat s Igráčky, plastovými céčky, modrou stavebnici Seva, železnými beruškami na klíček nebo stavebnicí Merkur.
