2 Nejdříve údery, až pak Heimlichův chvat
U lidí, kteří se dusí, by se zachránce měl k invazivním technikám, totiž k úderům mezi lopatky a Heimlichovu chvatu, uchylovat tehdy, když jde o obstrukci kritickou – totiž když člověk nedokáže artikulovat, není schopen kašlat či sípe.
„Pokud se někdo dusí cizím tělesem, jde o obstrukci kritickou. Když to nezvládnu za pět až sedm minut, může být už pozdě,“ přibližuje Pokorný.
Podle něj může zachránce vážnost situace vyhodnotit tím, že se postiženého zeptá, zda se dusí. Pokud je člověk pořád schopen artikulovat, údery nejsou potřeba. Pokud však jde o kritickou obstrukci, zachránce by měl nejdříve provést pět úderů mezi lopatky. Když neuspěje, měl by se uchýlit k Heimlichovu chvatu – totiž obejmout zachraňovaného zezadu, dát mu jednu ruku sevřenou v pěst na nadbřišek, druhou na ni zatlačit a několikrát prudce stisknout nadbřišek směrem k bránici.
