"Životní minimum 3 200 korun je hodnota, která nechrání před chudobou. To znamená, že neplní svůj účel a jsou to vyhozené peníze," řekl Vladimír Špidla.
Podle něj by částka lidem pomohla pouze tehdy, kdyby se ocitla na úrovni 60 procent příjmového mediánu v Česku, tedy zhruba kolem šesti a půl tisíce korun měsíčně.
Před zimou chybí lůžkaArmáda spásy upozorňuje, že Praha nemá před nadcházející zimou dostatek lůžek pro lidi bez domova |
Statistický úřad vymezuje hranici příjmové chudoby částkou 111 953 korun na rok a jednoho člena domácnosti, tedy asi 9 330 Kč měsíčně. Pod úrovní chudoby se podle tohoto kritéria ocitlo už zhruba devět procent obyvatel a jejich počet roste.
Špidla také upozornil, že obce, města a stát nedokážou jako nástroj proti chudobě používat takzvaného náhradního příjemce. Tedy poslání dávky například na bydlení přímo ubytovateli - i proti vůli toho, kdo dávku pobírá - aby dluhy lidí ze sociálního dna dále nerostly.
"Přitom to náš zákon umožňuje. To znamená, že obec, která je důsledná, tak se v ní nikdo nemůže dostat do situace, že dluží na nájmu. Obce, jako třeba Chomutov paní Řápkové a podobně, které takové zadlužení přivodí, si počínají nezodpovědně a nekompetentně," dodal Špidla.
Podle politika je český sociální systém poměrně tvrdý, ale města a obce ho velmi často nechtějí využívat. "Chtějí, aby se lidé zadlužili a ony mohly prodat třeba barák. Když vidíte, že existují spekulace s pozemky a rozvojové projekty, tak se nemůžu zbavit dojmu, že některá města nechávají dluhy růst vědomě," dodal Špidla.
Poslankyně za ODS a někdejší primátorka Chomutova Ivana Řápková ale s kritikou nesouhlasí. "Pan Špidla, než použije takové věty, tak by se měl zabývat přímo lidmi a realitou," míní Řápková.
Podle ní institut náhradního příjemce mohou obce používat jen několik posledních let. "Navíc u některých příjemců jej využít nelze, protože dávka jim není vyplácena. Když si někdo nepožádá o příspěvek na bydlení, tak peníze není možné vyplatit na účet zvláštního příjemce. A město se může snažit jak chce," řekla iDNES.cz Řápková.
Podle ní navíc v praxi města mají problém umořit dluhy třeba vystěhováním neplatičů. "Město na dlužníky okamžitě podávalo žaloby, ale ty na ukončení nájmu se běžně vlekly osm let. Dalších osm let soud rozhoduje o vyklizení bytu," míní Řápková.
