Přibližně 85 procent těch, kteří přijdou k lékaři, již nebojuje o plné vyléčení, ale pouze o prodloužení života. Pokud se však nemoc objeví v začátcích, dá se úspěšně vyléčit u šedesáti až sedmdesáti procent.
„Lidé však počáteční symptomy, jako je kašel, sípání nebo změna barvy vykašlávaného hlenu, přechází bez povšimnutí,“ vysvětlila přednostka Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Jana Skřičková.
Nádorů, které je možné radikálně operovat a odstranit z těla, je pouze mezi deseti až patnácti procenty.
Podle lékařů by se zavedením preventivního screeningu, tedy vyšetření počítačovou tomografií, mohlo v Česku zabránit ročně okolo 205 úmrtí. Prosadit by se podle nich měly hlavně u kuřáků, kteří tvoří zhruba devadesát procent ze všech pacientů. Povinně by se ho měli účastnit i všichni lidé nad 45 let s rizikem vzniku nádoru plic a bývalí kuřáci.
Na biologickou léčbu hrazenou pojišťovnou dosáhne málokdo
V pozadí nadále zůstává moderní biologická cílená léčba, která dokáže prodloužit život pacienta o roky. „V zahraničí lze podat tuto léčbu v první linii, v České republice jsme ale bohužel nuceni pacientovi nasadit nejprve chemoterapii a až po jejím selhání můžeme pojišťovnu žádat o úhradu účinnější specifické biologické léčby,“ popisuje profesor z plicního oddělení Fakultní nemocnice Olomouc Vítězslav Kolek.
Přidělení úhrad od zdravotních pojišťoven pro nejmodernější léčbu však podle odborníků trvá příliš dlouho a pacienti se k nim často vůbec nedostanou. „Biologická léčba je teoreticky indikovaná asi pro patnáct procent nemocných s rakovinou. Kolik nemocných skutečně léčbu má, ale není jisté, bude to však podstatně méně,“ konstatuje Kolek.
Čtyřicetiletý Milan onemocněl rakovinou plic před dvěma lety. I přesto, že mu lékaři biologickou léčbu doporučili hned na začátku, musel si na ní rok počkat. „Nejdříve jsem musel podstoupit roční chemoterapii. Až teprve po jejím selhání pojišťovna zaplatila účinnější léčbu,“ vypráví Milan.
„Přesto jsme museli nejprve nasadit méně účinnou molekulu a teprve po selhání tohoto léku, tedy až ve třetí linii, jsme mohli pacientovi začít podávat ještě účinnější preparát,“ uzavírá Kolek.
