Oblačno, přeháňky přecházející v trvalé srážky předpovídali meteorologové v úterý 20. října 1964. Média tehdy mimo jiné optimistické zprávy nabídla informaci, že na tisíc obyvatel v ČSSR existuje 891 vkladních knížek, rozhlas ráno vysílal přímý přenos fotbalového utkání z olympijského Tokia, kde se Československu postavil výběr NDR.
Na počátku slavné éry československého letectví stála Bohemia B-5 z Plzně |
Napilno měli i družstevníci na lánech u Ořecha, přibližně čtrnáct kilometrů od tehdejší hranice československého hlavního města. „Nějak před polednem se ozval hukot leteckých motorů, a to dost nízko,“ vzpomínal jeden z pamětníků. K nesmírnému údivu rachot letadel, stále skrytých v mracích, narůstal, místo aby se ztrácel směrem k pár kilometrů vzdálené ranveji ruzyňského letiště.
Dva neznámé bachraté proudové stroje s výsostnými znaky v podobě bílo-červených trojúhelníků, dosedly na zem a rozstřikovaly okolo sebe hlínu, jednomu z nich se stal osudným příkop, kde se převrátil. „Pod kabinou, zabořenou do země, lidé vykopali jámu a umožnili pilotovi vystoupit,“ uvedla zpráva o nehodě.
Naslepo v oblacích
Vyproštěným letcem byl sedmadvacetiletý Vídeňan, štábní strážmistr Adolf Erdler. Z kabiny druhého stroje, taktéž nezraněn, vylezl šestadvacetiletý rodák ze Salcburku, strážmistr Johann Kemettinger. Oba prožili dobrodružství, po kterém určitě netoužili. Ráno 20. října po osmé hodině v operační místnosti základny Hörsching u Lince přijímali rutinní úkol, navigační let v nízké výšce.
Dvakrát sestřelené americké eso před Němci zachránila spolujízda |
Jako číslo „jedna“ let vedl zkušený Erdler, jeho „katchmarka“, „dvojku“ dělal Kemettinger. Před devátou hodinou je mechanici upoutali do švédských Saabů J-29. Erdler startoval jako „Žlutá L“, jeho parťák jako „Červená E“.
I v Rakousku panovalo mizerné podzimní počasí. Saaby J-29 rakouští piloti přezdívali „fliegende tonne“, létající sudy, či hanlivěji popelnice. „První prototyp byl zalétán roku 1948, sériové letouny dosahovaly cestovní rychlosti 800 km/h, nejvyšší 1 060 km/h, dolet dosahoval 800 kilometrů,“ popsal saaby historik Václav Němeček.
Erdler s Kemettingerem ve výšce 1 780 metrů zaměnili radiomaják a „zakufrovali“ do ČSSR. Operátoři protivzdušné obrany je zachytili a pokusili se s nimi spojit rádiem, ale marně. Pro špatné počasí nemohl operační důstojník do vzduchu poslat hotovostní letoun. Což možná pro Rakušany bylo štěstí. Českobudějovický 1. stíhací pluk tehdy přebíral stroje MiG-21 PF, tedy soudobou špičku, ve výzbroji měl i starší, leč vysoce výkonné MiG-19.
„Československé úřady udělají všechno pro to, aby se rakouští letci mohli vrátit co nejdříve domů,“ prohlásil ministr zahraničí Václav David. Po dohodě s rakouskou ambasádou dostali 21. října piloti pasy a jízdenky na expres Vindobona. I rozebrané saaby odjely po kolejích.
Výstřely v oblacích
Nad Prahou šlo ten rok o druhé drama vojenských letadel, v dubnu se v ČSSR odehrávala prověrka sil protivzdušné obrany za účasti polských a sovětských letounů. Narušitele představoval bombardér Il-28 polského letectva. Proti němu startoval MiG-19 z Českých Budějovic, nad oblaky u Prahy došlo ke střetu.
„Příď migu byla rozťata levou polovinou křídla bombardéru,“ popsal kolizi historik Libor Režňák. Stroje dopadly na jihozápadní okraj nynější Prahy. Zemřel český stíhač i dva Poláci z „ilu“.
Na podzim 1959 si na slepou bábu nad západními Čechami hrála protivzdušná obrana s dvěma piloty letky 34. západoněmecké Luftwaffe na strojích F-84F Thunderstreak. Němci se zřítili u Dyleně, z vraků vyvázli nezraněni.
O prázdninách 1973 se drama odehrávalo nad rakouskou hranicí na Moravě, podzvukový letoun L-29 Delfín startoval proti sportovnímu letounu. Nad „čárou“ došlo k manévrovému střetu. „Bylo vidět, že jde o zkušeného pilota,“ uvedl letec delfína. Během potyčky se letouny zřítily, Rakušané pád u Šafova nepřežili. Jeden z posledních střetů studené války proběhl v září 1988 na jihu Moravy. Na rakouský letoun Pilatus-PC-6 startoval vrtulník Mi-24. Po úporné potyčce se Rakušanovi podařilo vrátit.
