Nedělí se završily pravoslavné velikonoční svátky, které se konají zpravidla později nežli ty římskokatolické, neboť se odvíjejí od juliánského kalendáře, nikoliv od gregoriánského. Vyvrcholení pravoslavné Paschy probíhá v noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli. I v České republice se zmrtvýchvstání Krista vydaly slavit davy věřících.
Situaci ale kapacitně zkomplikovala vlna příchozích uprchlíků z Ruskem okupované Ukrajiny, která je převážně právě pravoslavná. V Česku je pravoslavných svatyní výrazně méně než například kostelů římskokatolických, což také odpovídá počtu věřících hlásících se k jednotlivým vírám. Při sběru dat v rámci sčítání lidu v roce 2021 deklarovalo 741 019 obyvatel České republiky za svou víru římskokatolické křesťanství. Za vyznavače pravoslaví se pak označilo 40 681 obyvatel.
Ukrajinským uprchlíků do Česka přišlo již zhruba 300 tisíc, tedy teoreticky mohl během nejdůležitějších křesťanských svátků celého roku vzniknout nápor velký. Realita se ale lišila kraj od kraje, farnost od farnosti. Někde účast stoupla jen mírně, jinde až pětinásobně.
„Nějaký velký nárůst počtu lidí na bohoslužbách neočekávám. Domnívám se, že z množiny uprchlíků byla zvyklá pravidelně navštěvovat chrám jen určitá část osob,“ uvedl pro portál iDNES.cz v průběhu pravoslavných Velikonoc okružní protopresbyter olomoucké církevní obce Libor Raclavský.
Podle něj nejde o čísla, ale o konkrétní lidi, kterým může pravoslavná bohoslužba pomoci překonat osobní traumata a komunita věřících pomoci se zařazením do nové společnosti s jiným kulturním základem.
Že nárůst nových věřících není nijak strmý uvedl i arciděkan ústeckého kraje Pavel Hempel. „Představovat si, že všichni ze 300 tisíc uprchlíků jsou hluboce věřící pravoslavní, není zrovna moc soudný předpoklad,“ doplnil. Podle arciděkana mají uprchlíci nyní jiné starosti.
Politika do chrámu nepatří, říká pravoslavný duchovní z Františkových Lázní |
Jinou zkušenost má pražský okružní protopresbyter – tedy jinými slovy arciděkan – Roman Hajdamačenko. „Mohu již dnes potvrdit nárůst počtu věřících z řad uprchlíků,“ uvedl na Velký pátek pro portál iDNES.cz. Podle něj záleží i na možnostech, jak se lze do chrámu dopravit.
Podobně se vyjádřil i jihlavský okružní protopresbyter Jan Baudiš. „Účast stoupla značně. Při běžné neděli počítáme nyní v Jihlavě dvojnásobné množství věřících, než bylo loni. Na svátky asi trojnásobek,“ sdělil. Podle arciděkana se zatím církev zvládá postarat o všechny věřící, na některých místech ale začíná být struktura přetížena.
„Ve velkých městech posílila církev počet sloužících duchovních. Jinde to duchovní zvládají se zvýšeným nasazením. Zatím čekáme s většími změnami až na to, kolik lidí zde zůstane a kolik se časem vrátí zpět domů. V případě přetrvání současného početního stavu budeme muset začít stavět další chrámy,“ vysvětlil Baudiš.
Potyčky by byly znesvěcením
Všichni oslovení se shodují, že potyčky kvůli probíhající okupaci Ukrajiny mezi věřícími ruské a ukrajinské národnosti, kteří se mnohdy v Česku potkávají ve stejných chrámech, jsou vyloučené. „Mezi věřícími neočekávám, že by mohlo docházet k potyčkám, nicméně nevylučuji provokace politického rázu,“ uvedl pražský arciděkan Hajdamačenko. Podle Hempela by takové chování odporovalo podstatě křesťanství.
„S ničím takovým nepočítáme a pokud víme, vyskytly se někde v Čechách jen naprosto ojedinělé případy, a ty vycházely spíše z osobních neshod – národnost byla spíše záminkou,“ sdělil Baudiš.
Pravoslavní věřící slavili Velikonoce v Jihlavě, kněz světil i na náměstí |
Situaci v Olomouci popsal zdejší arciděkan Raclavský. „Věřících ruského původu zde není zase tak mnoho. Velká část z nich zde žije dlouhou dobu a má určité vzdělání a postavení. Většina věřících v našich chrámech jsou z Ukrajiny,“ vysvětlil. Pokud je podle něj duchovní rozumný, politika zůstává vně chrámu a bohoslužeb.
„Výjimku mohou tvořit velká města, kde je koncentrace obou etnik větší,“ doplnil Raclavský. Uvedl také, že nejde o první konflikt mezi těmito dvěma zeměmi, se kterým se musí církev vypořádat, a proto by duchovní měli být připraveni.
Redaktor portálu iDNES.cz se během svátků vypravil na mši do několika pravoslavných chrámů v Praze. Kromě občasných vyjádření podpory ukrajinské straně války v podobě oblečení sladěného v barvách ukrajinské vlajky, nalakovaných nehtů v žluto-modrém provedení či několika ukrajinských vlajek připevněných na dětských kočárcích však reportér žádné konflikty nezaznamenal.
Pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na pražských Olšanských hřbitovech během velikonočního Velkého pátku. Svátek pravoslavní křesťané slaví později nežli Římskokatolická církev. Nepříliš velký chrám obrazně řečeno praskal ve švech pod náporem příchozích věřících. https://t.co/QYMmBZLB4T
Méně vlivu Moskvy
„Pokud by u nás došlo k oslabení vlivu Ruské pravoslavné církve – tedy tzv. Moskevského patriarchátu – většina duchovních i věřících by to přijala s úlevou a radostí,“ myslí si Baudiš. Ačkoliv je česká pravoslavná církev podle církevního práva plně samostatná, tedy autokefální, Moskva toto uznává jen formálně. „V praxi nás asi považuje za sféru svého vlivu,“ doplnil Baudiš.
Ve Svitavách docházela svěcená vodaNejdůležitější církevní svátek zaplnil i pravoslavný kostelík ve Svitavách, kam na bohoslužbu přišlo přes 260 věřících. „Nepočítali jsme s takovou účastí. Odhadovali jsme, že přijde zhruba polovina,“ těšil zájem věřících z Ukrajiny, Česka, Bulharska, Rumunska, ale také Moldávie a Makedonie duchovního správce pravoslavné farnosti Jiřího Koláče. Kromě Lanškrouna a Šumperka jsou Svitavy jedinou pravoslavnou farností s vlastním kostelíkem na severozápadě Moravy. Věřící, kteří se do chrámu nedostali, zaplnili farní zahradu s nazdobenými košíky s tradičními velikonočními pokrmy, kterým vévodila pascha - velikonoční pochoutka z tvarohu typická pro pravoslavné Velikonoce. Košíky zaplněné nejrůznějšími dobrotami včetně mazanců nebo barevných vajec na závěr bohoslužby duchovní Jiří Kolář vysvětil. „Musel jsem přisluhujícího chlapce posílat dolívat svěcenou vodu, aby se na všechny dostalo. Snažili jsme se připravit prostředí, ve kterém se všichni cítili dobře a ve zvlášť těžkém období mohli přijít na jiné myšlenky,“ dodal Kolář. Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanů, váží se k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Týdenní rozdíl mezi katolickými Velikonocemi a pravoslavnými je dán týdenním odstupem juliánského a gregoriánského kalendáře. |
Že by společná víra mohla zakopat příkopy nenávisti znesvářených stran se oslovení duchovní nedomnívají. „V postmoderním a sekularizovaném světě se náboženství postupně transformuje spíše do rovin osobního prožívání – kromě fundamentalistických skupin – a nehraje tak významnou roli v politice,“ uvedl například arciděkan Raclavský. Podle něj se navíc stává, že některé náboženské elity jsou spíše nástrojem politiky daného státu.
Různý je i přístup ke začlenění tématu války na Ukrajině do velikonočních mší. Zatímco někteří kněží o začlenění do velikonočních kázání neuvažují z důvodu již tak silně nabitého programu, který musí pokrýt všechnu velikonoční liturgii, jiní zas káží o konfliktu pravidelně a nemíní nic měnit ani během Velikonoc.
„Tématu války na Ukrajině věnují všichni kněží při bohoslužbách prostor: čtou se modlitby za přepadený ukrajinský lid, za Boží pomoc při obraně Ukrajině proti agresi, za ty, kteří trpí, jsou zranění nebo přišli o domovy i za padlé,“ uvedl arciděkan Baudiš.
„Osobně se domnívám, že špatných zpráv má většina lidí už dost. Věřící k nám přichází, aby se vyzpovídali, udělali si pořádek sami v sobě a prostřednictvím bohoslužeb a společenství s ostatními věřícími našli v této situaci nějakou naději. Velikonoční poselství o Kristově zmrtvýchvstání je asi tou nejlepší zprávou,“ osvětlil arciděkan Raclavský.
Ani pražský arciděkan Hajdamačenko se osobně neplánoval tomuto tématu věnovat. „V rámci bohoslužby na to není prostor, tradicí je čtení Poslání posvátného synodu, který můžete najít na oficiálních stránkách Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku,“ sdělil.
Zařadit téma války na Ukrajině i během Velikonoc naopak jednoznačně plánoval arciděkan Pavel Hempel. Podle Baudiše se mnozí duchovní snaží při kázání nahlížet válku ve světle evangelia jako hřích proti Kristovu přikázání lásky i proti přikázání desatera – Nezabiješ a Nebudeš toužit po tom, co patří bližnímu tvému. „A co se týče ruské propagandy, tu vnímáme jako přestoupení přikázání – Nevydáš křivého svědectví,“ uzavřel představitel pravoslavné církve.
Podle Hempela pravoslavná církev nepodporuje žádný konflikt a není postavená na nacionálních základech, ani nerozlišuje jednotlivé národnosti. Arciděkan Hajdamačenko toto ilustroval osobním příběhem: „Má prababička byla Ruska, měla dva syny. V roce 1917 jeden z nich bojoval za ‚bílé‘ – tedy za cara – a druhý z nich za ‚rudé‘ – tedy bolševiky. Žádného z nich nepřestala milovat a žádného z nich nezačala nenávidět. Církev je matka, která s ohromnou bolestí v srdci tuto situaci prožívá, avšak sílu ovlivnit tuto situaci má jen omezenou.“
