Mariánský sloup, jedno z prvních výrazných barokních děl v Praze, vztyčili na Staroměstském náměstí 26. září 1650 a vysvěcen byl o dva roky později.
Sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla mělo připomínat záchranu Prahy před Švédy v roce 1648, kritici v něm ale v následujících staletích viděli hlavně památník protireformačního katolicismu.
Sloup vznikl za přispění habsburského císaře Ferdinanda III. jako připomínka úspěšného odražení švédského obléhání, při němž se vyznamenala řada obyvatel Starého i Nového Města Pražského. Nechybělo na něm ale ani alegorické zobrazení vítězství katolické spravedlnosti nad reformačními kacířskými bludy.
Pokusy o odstranění sloupu se vyskytly už v 19. století. Osudným se mu ale stal až vznik Československé republiky. Při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře v neděli 3. listopadu 1918 (výročí bělohorské porážky 8. listopadu připadalo tehdy na následující pátek) ho strhli především žižkovští občané za pomoci tamních hasičů.
Jedni tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména místních obyvatel, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit. Nešlo o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci, jakýsi happening bohémy shromážděné okolo Franty Sauera, souputníka Jaroslava Haška.
Stržení sloupu bylo jakýmsi happeningem bohémy kolem Franty Sauera, spisovatele a přítele Jaroslava Haška.
Mariánský sloup, třetí svého druhu ve střední Evropě (po Mnichově a Vídni), byl přitom důležitým výtvarným prvkem Staroměstského náměstí, už díky téměř šestnáctimetrové výšce.
V symbióze se sochou Jan Husa
S ohledem k jeho rozměrům i umístění komponoval začátkem 20. století Ladislav Šaloun také svůj pomník Jana Husa, který je nízký a plochý, a vytvářel tak protiklad k vysokému a štíhlému sloupu. Díla se v podstatě vyvažovala i ideologicky.
Sloupové sousoší, jež se tyčilo na půli cesty mezi zničeným křídlem Staroměstské radnice a domy před Týnským chrámem, navíc sloužilo jako ukazatel slunečních hodin – stín sloupu se v pravé poledne kryl s pražským poledníkem, který je vyznačený v dlažbě náměstí.
Hlava Panny Marie stojící na přemoženém drakovi byla lemována svatozáří tvořenou tuctem hvězd a shlížela na radnici. Právě ona patří k několika dochovaným částem sloupu, které dodnes přechovává lapidárium Národního muzea.
O návrat pomníku usilovali od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu. V roce 1993 zasadili do dlažby nový základní kámen a před šestnácti lety představili dokončenou sochu Panny Marie od sochaře Petra Váni.
Nový sloup se skládá z desítek opracovaných dílů o celkové váze 118 tun. Šestimetrový a 22 tun vážící dřík sloupu je z pískovce, pro který byl Váňa v Indii. Sokl je z pískovcového bloku darovaného italským městem Vitorchiano. Sankuárium, tedy místo pro uložení kopie deskového gotického obrazu Panny Marie Rynecké, je z mrákotínské žuly.
Na Staroměstském náměstí v Praze probíhalo loni v červnu veřejné shromáždění za obnovu mariánského sloupu.
Projekt obnovy sloupu, který si vyžádal asi 5 milionů korun a byl financován především dary, má řadu odpůrců. Sloup je mnohdy stále chápán jako monument protireformačního katolicismu.
Nesouhlas vyvolává i to, že původní sloup i jeho nyní vztyčená napodobenina stojí v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů, reprezentantů nekatolického stavovského odboje. Naopak zastánci mariánské památky ji chápou jako výraz smíru a tolerance.
Akademický sochař Petr Váňa u základů kopie Mariánského sloupu.
Sochař Váňa se pokusil začít s instalací nového sloupu už loni v květnu, dokonce se spolupracovníky odstranil část dlažby, kvůli chybějícímu povolení k záboru mu v tom ale zabránila policie.
Obnovu sloupu pražské zastupitelstvo opakovaně odmítlo, naposledy v roce 2017. Ještě loni v červnu odmítli zastupitelé stanovisko odvolat a učinili tak letos 23. ledna. O necelý měsíc později, 17. února, pak začala stavba. Ve čtvrtek byl nový sloup konečně vztyčen.
