V souvislosti s možným ukončením života Američanky Terri Schiavové, která již patnáct let žije v kómatu, se něco podobného odehrává v nebývalém rozsahu.
Považuji tuto diskusi za zvrácenou hned v několika směrech.
Ovšem ne proto, že bych eutanazii či jinou „dobrovolnou“ smrt odmítal od základu jako nikdy nepřijatelné řešení. O dobrovolném odchodu ze světa by ovšem měl rozhodovat pouze sám postižený. Toto právo nepřináleží nikomu jinému. Pokud je člověk tak nemocný, že nemůže rozhodnout sám, nedělejme to za něj.
Proč by měl jakýkoli politik zakazovat, nařizovat či poučovat kohokoli, co má dělat se svým životem?
Proč by to měl řešit a ovlivňovat nějaký soud? Nemocný či postižený člověk není žádný zločinec, aby kvůli němu zasedala a rozhodovala porota.
Proč by to měl ovlivňovat sebezdatnější lékař? Ten přece nemůže být jediným pánem nad našimi osudy. Řeči o tom, že je udržování člověka, který je v kómatu, strašně drahé, jsou nepatřičné.
Každým zdravotnictvím na světě proudí tolik nesmyslně vyhozených milionů (nebo snad nikdo neví a netuší, jak se i u nás někteří lékaři a nemocnice přiživují na pojišťovnách?), že diskuse o zbytečně vyhozených penězích je v podobných případech absurdní. Musí lidé, kteří platí poměrně vysoké daně, které tyto systémy financují, něco podobného poslouchat?
Jistěže existují mimořádně závažné případy, kdy už tělo či duše nejsou schopny člověku zabezpečit plnohodnotný život. Ani to však vůbec nikoho neopravňuje k tomu, aby život jiného svým rozhodnutím ukončil.
Zcela rozumím i rodičům Terri Schiavové. Co by probůh měli říkat jiného, než že jejich dcera má být udržována při životě? Neumím si představit, že bych v podobném případě postupoval jinak. Že bych poslal na smrt některého ze svých synů. Nechápu rodiče, kteří by si přáli, ani v téměř beznadějné zdravotní situaci, smrt svého dítěte.
Naopak vůbec nerozumím manželovi postižené jedenačtyřicetileté Američanky. Žije už s jinou ženou a s tou má dítě. Jaké má tedy morální právo, aby právě na základě jeho žádosti soud skoncoval se životem Terri? Žádné.
Všechny tyto argumenty však nemíří proti „dobrovolné“ smrti jednotlivce. Ať už to je tolik rozebíraná eutanazie nebo něco jiného. Pokud někdo uváží, že už není schopen či ochoten nevýslovně trpět například při nesnesitelných bolestech, má mít samozřejmě právo rozhodnout se, co dál se svým životem. Jenže to má být jen v jeho vlastních rukách.
Terri Schiavová takového rozhodnutí kvůli své nemoci schopna není. Měla by být proto udržována při životě dál. Je nechutné posílat člověka na smrt tímto způsobem.
