Když MF DNES zjišťovala, jaký smysl tak časté a početné mise po světě mají, často se od poslanců a senátorů nedozvěděla konkrétní odpovědi.
"Ty cesty mají smysl," říká důrazně šéf zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, který byl i na výjezdu v Indii. "Chápu, některé cesty mohou budit pozornost, ale když nejsme dlouho třeba ve střední nebo jižní části Afriky, je to prostě špatně," dodal.
Výlety zákonodárců nejsou zrovna levné. Náklady na cestu i ubytování formou all inclusive v Bruselu vyjdou u jednoho z nich na 25 tisíc korun na den. (Nedávný dvoudenní pobyt čtyř poslanců z rozpočtového výboru v Bruselu totiž stál dvě stě tisíc korun.)
Zajímavé je, že senátoři si vybírají vzdálenější a exotičtější cíle než poslanci: Chile, Mexiko, Japonsko, Jihoafrickou republiku. Největším cestovatelem v Poslanecké sněmovně je komunista Jiří Maštálka. V tomto volebním období byl už na 24 cestách.
Mezi senátory vede bezpartijní František Kroupa, který od loňského listopadu vyjel do ciziny sedmnáctkrát.
Parlament, s. r. o., nejdražší cestovka
Být poslancem nebo senátorem s sebou nese i jedinečnou příležitost procestovat kus světa. Na cesty mají zákonodárci nárok. Ale povinnosti jim z nich neplynou žádné.
Od loňského června vyjel do ciziny čtyřiadvacetkrát. Nejčastěji mířil do Francie a Belgie. Za hranicemi od té doby strávil něco přes sto dní, tedy zhruba pětinu času od loňských voleb.
Řeč není o manažerovi mezinárodní firmy, ale o komunistickém poslanci Jiřím Maštálkovi. Pokud jde o počet zahraničních cest, ve sněmovně nemá konkurenta. Cesty poslanců do zahraničí jsou velmi časté. Jen za rok a půl od loňských voleb jich sněmovna zorganizovala sto padesát.
Zatím poslední byla výprava do Indie. Tuto sobotu se z ní vrátili tři poslanci a tři senátoři. "Odmítám názor, že sněmovna je cestovní kancelář. Ty cesty mají smysl," hájí poslance šéf "indické mise", jinak předseda zahraničního výboru Vladimír Laštůvka z ČSSD.
Za milion do Číny
Cesty poslanců vyjdou státní pokladnu každoročně zhruba na třicet milionů korun. Například za jeden den jednoho poslance v Bruselu (mimochodem to je nejčastější cíl cest) platí sněmovna pětadvacet tisíc korun.
A čím je země vzdálenější, tím více náklady rostou. Třeba týdenní pobyt v Číně, rovněž pro čtyři zákonodárce, vyšel na jeden milion korun. Takovéto odhadované náklady MF DNES vyčetla z usnesení organizačního výboru, který jednotlivé cesty schvaluje.
Nejvíce peněz na mise může utratit zahraniční výbor - 2,6 milionu korun ročně. Dohromady mají výbory na cesty vyhrazeno pětadvacet milionů korun ročně. "Většinou cestují letecky. Využívají buď běžné spoje, nebo speciály ministerstva obrany, pokud je to výhodnější," uvedla Lucie Kárlová ze zahraničního odboru sněmovny.
Paradoxem je, že poslanci mají na cestování po světě nárok, ale už z toho nevyplývá jakákoliv povinnost. Třeba pozorovatelé při Evropské unii. Sami si rozhodují, kdy pojedou do Štrasburku či Bruselu.
Když nejedu, nic se neděje
"To je absolutně volné. Když tam nejsem, tak se vůbec nic neděje. A když tam jsem, tak je to zajímavé," sdělil lidovec Jaroslav Lobkowicz.
Nejvíce cestují poslanci, kteří umějí řeči. Například právě Lobkowicz těží z toho, že hovoří francouzsky, anglicky i německy. "Nedávno mi řekli: Jsi zemědělec a umíš řeč - takže mě poslali do Říma na zasedání zemědělského výboru," usmívá se.
Šéf zahraničního výboru Vladimír Laštůvka časté cesty obhajuje jako nezbytné pro vytváření vztahů mezi zeměmi, kde spolu příliš nemluví vlády: "Třeba v Moskvě jsme odstartovali výraznou vzestupnou vlnu spolupráce."
Bruselské lavice jsou lepší než české
Zjistit konkrétní smysl konkrétních cest je takřka nemožné. Když o toMF DNES požádala tiskové oddělení sněmovny, nedočkala se žádné odpovědi ani po dvou týdnech. Otázky jsou prý příliš všeobecné.
Sami poslanci-cestovatelé se přitom při hodnocení svých misí občas pokoušejí najít konkrétní užitek. Třeba senátorce Aleně Palečkové (ODS) se v Bruselu líbilo, že tam mají pohodlné lavice a prostorná sedadla. "Kdo někdy seděl v senátorské nebo poslanecké lavici, ví, proč se o tom zmiňuji," svěřila se.
|
Se Senátem za exotikou "Raději se běžte podívat do Senátu, jak tam si cestují!" Někteří poslanci se těmito slovy pokusili odehnat pozornost od sebe, když se MF DNES zajímala o jejich zahraniční cesty. Trochu to vypadalo, jako by svým kolegům v Senátu záviděli. Zatímco sněmovna totiž většinou vysílá své členy do evropských zemí, senátoři si dopřávají i vzdálenější destinace. Afrika! Jižní Amerika! Má však pro kolegy i porozumění: "Je to dáno tím, že Senát na to má více času. Někdy mám také pocit, že exotické destinace mohou budit pozornost. Ale zase na druhou stranu, když nejsme dlouho třeba ve střední oblasti nebo na jihu Afriky, je to prostě špatně." Senátoři si za cíl svých cest skutečně vybírají i velmi vzdálená místa. Třeba letos na jaře byla čtveřice senátorů na deset dní v Chile, pak v Japonsku. Na podzim zase v Mexiku či Jihoafrické republice. Chile vůbec patří mezi nejoblíbenější místa senátorů. Jezdí tam totiž každoročně. Když se tam vypravili loni v době, kdy v Česku byly parlamentní volby, šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý už se neudržel a do médií prohlásil: "Turistické cesty senátorů považuji za trvalý skandál." Mezi cestujícími přitom byl i senátor Mirek Topolánek, nadcházející Tlustého šéf v ODS. Senátoři však míní, že jejich cesty mají velký smysl. "Chtěli jsme porovnat právnické systémy. Je zajímavé, jak je tato země od nás daleko a přitom má pro nás tak blízký právní aparát," prohlásil například senátor Jaroslav Kubera (ODS) po návratu z devítidenního studijního pobytu v Mexiku. Ten vyšel státní pokladnu skoro na milion korun. Senátorka Jitka Seitlová (bezpartijní) coby předsedkyně stálé komise pro krajany žijící v zahraničí navštívila spoustu zemí. Co tam zjistila? Například, že krajané "mají zájem o rozšíření zpravodajství a také o české pohádky." Tak to po jedné cestě napsala do senátního časopisu. Snažíme se šetřit |
