Základní plat řadového poslance bez příplatků za nějakou funkci tak v příštím roce klesne z 61 400 na 59 000 korun.
Výraznější pokles příjmů politiků o dvacet procent hodně prosazovali lídři ČSSD Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka. Jenže s nápadem neuspěli ani u vlastních lidí, kteří utažení vlastních opasků nemohli skousnout.
"V době krize musíme začít sami u sebe," neúspěšně je přesvědčoval Paroubek. Ze 71 poslanců sociální demokracie hlasovalo pro jen 25.
"Sociální demokrat si na své peníze nesáhne," smál se předák TOP 09 Miroslav Kalousek.
Upřímně – byl to nápad populistický. Do kategorie "představitelé státní moci" totiž kromě 281 poslanců a senátorů patří ještě tři tisíce soudců a žalobců. A ti dopředu hlásili, že jsou ochotni solidárně přistoupit na čtyřprocentní pokles mezd jako všichni státní zaměstnanci, ale rozhodně ne na propad o 20 procent.
Hrozili, že to napadnou u Ústavního soudu. A mohli by uspět jako v minulosti s argumentací, že výkonná moc nesmí zasahovat do nezávislosti moci soudní. Přeloženo: politici nesmějí snižovat platy soudcům.
Na své peníze si sáhnout nedáme
Politici nesou pokles svých příjmů hodně špatně proto, že je mají od roku 2007 zmrazené. Kromě poklesu základního platu jim ministr financí Eduard Janota chtěl vzít ještě vymoženost – nezdaněný a štědrý systém poslaneckých náhrad.
Tyto peníze na všemožné (doprava, reprezentace, kancelář, expertízy, telefony, bydlení v Praze či stravu a ubytování na cestách) v součtu činí druhý plat. A je-li poslanec spořivý, dokáže si z toho na leccos našetřit. Třeba jako místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka pět milionů korun na nový byt.
Janotovo zdanění náhrad není přechodně na jeden rok, jako snížení platu, ale napořád. To poslance rozdráždilo, takže rozehráli podivnou hru na jejich záchranu.
Jeden zákon daní, druhý ne
"Kdybychom zdanili úplně vše, tak hrozilo, že by například prezident republiky musel platit daň z užívání Pražského hradu," vymlouvala se Hana Šedivá z ČSSD.
A prosadila, aby se nově nezdaňovaly všechny náhrady, ale jen dvě – na dopravu (činí až 34 tisíc korun měsíčně) a reprezentaci (9 100 korun). V součtu by tak kvůli daním a pojištění politici přišli o nějakých 15 tisíc korun měsíčně.
Ale pozor, nakonec možná poslanci nebudou muset danit ani toto. Udělali totiž fígl. Zdanění svých náhrad museli schválit ve dvou zákonech – o daních z příjmů a o platech ústavních činitelů.
V prvním případě hlasovali pro, zatímco v druhém proti. Výsledek? Dva zákony a každý říká něco jiného. Pokud to nezmění ještě Senát, o žádné peníze nepřijdou.
